na další stranu
Zita Malaníková
CESTA ÚJEZDEM
Mizím noční Prahou
za sebou nechávám verše
doznívající pod Petřínskou branou
Oblékly se do namrzlého listí
Točí se v kole od vrchu dolů
některé ustelou si v korunách stromů
jiné se schovají pod sukýnky
třesoucích se macešek
Zlehounka přistanou s prvními vločkami
u Hladové zdi v půli listopadu
Ani ta opuka pro pár básní nepuká
Ještě jednou zakrouží nad hlavami
a potom v tichu zmizí
jak ptáci po setmění
DOBRÝ ZÁMĚR SMUTNÝ DOPAD
Lampion štěstí letí
Nevinně mrká na první bledé hvězdy
Rozsypané po modročerném večeru
Tiše se nese předzimním časem
A když mu dochází síly
Jemně a zvolna dosedá
Mezi nevinná zvířata
A za velkého křiku
Plameny propletou se mřížemi
A lehce ovládnou všechno
Co jim cestu kříží
NA KOLEJÍCH ČEKÁ VLAK?
Byli jsme známost z rychlíku
Drzý jak nádražní vrabec na vedlejší koleji nechal mě stát
Se vzkazem
Holka tvůj vlak už tudy jel
Můžeš si políbit…
A bílým šátkem zamávat
ŽIVOT JE ROLE
role
roleta
která se jednou zatáhne
Jde o to
zda to byla
je
bude
role
role
role
toaletního papíru!
|
