Tomáš Mladějovský

PROMĚNA

/ PRAŽSKÝ KRUH/

Tak mě nedávno v podvečer překvapilo…
/bylo po dešti a do těla se mi pomaloučku slastně vpíjej
nasládlý červený Roche Mazet a nevím proč, -
je pravda, že v Merlotu jsem už delší dobu, jak se říká, jel…/,
prostě, snad se mi to nezdálo,
že pod proskleným bohnickým balkonem
pozvolna prochází Kafka se svým přítelem Brodem.


Na bambusovém stolečku s vínem
jsem si mimoděk točil drejdlem
a říkal jsem si…toč, jen se toč!
Dávám všechno nebo beru všem?
Kdo ví …
Ono se to totiž lehce řekne „Carpe Diem“,
ale když list života nejde v neděli,
stejně jako předloni
a nikdo neví proč?
C´est la vie.

Přesně v ten okamžik se ptáci rozhodli,
jak jen to jenom oni umí, tedy za letu,
jaksimimochodem,
že ještě chvilku budou, navzdory únoru,
pět jako ráno v létě nad Čimickým hájem,
tedy ve čtyři nebov pět,
kdy čáslavští letci kreslí po nebi
titěrnétenoučce bělisté ornamenty
pér pávů nebo rajky.

Zatím ti dva o malý,
vlastně téměř nepatrný, kousek popošli,
Max držel v ruce, navzdory chladnému větru,
pevně rozložené plachtoví mapy,
Franz rozpačitě střelky buzoly
/ručička se chvěla směrem k Jeruzalému/
a zdálo se mi, že říká:
“Maxi, ty se vyznáš lépe v Paříži, Berlínu
a doma jsi všude tam, kde jsme my,
ale ulice u břehu,
tedy Břehová 8,
je ještě o notný kus jinde…,
je však určitou jistotou,
že když jdeš od Velkého Rynku,
tedy Pařížskou ze „Staromáku“
a dojdeš jejího konce skoro u Vltavy,
tak ta naše je po levé straně první ulicí,
která se s ní souběžně vine.
Byly doby, kdy se z ní ozýval pláč,
říká se, že ženy to umí lépe,
ale tenkrát brečeli i muži…
Nicméně, za tuto informaci se neděkuje,
mám ji od Golemy, ženy Golemovy,
před chvílí mi volala.
Takže nemáš zač.
Přijede pro nás fiakrem.
Jen prý „probůh“, máme stát na místě
a alespoň se, vprostřed bludiště,
pokusit o malý košer sen,
o splynutí s přírodním Procesem Proměny.“

Když jsem pokradmu poslouchal ty dva muže v černém,
zanícené hledače polopravd a čtvtilží,
krátil se mi osminkově dech,
slyšel jsem hluboké sbory Židů z Nabucca
a cítil vůni černých oliv na tvých rtech…

Ostatní tvorba Tomáše Mladějovského publikovaná v Divokém víně:
DV 134/2024: Udržitelná udržitelnost?
DV 132/2024: Asi by byl rád,, že ho nemám na triku a další
DV 131/2024: Kdyby snad někdo přeci, tak ...
DV 126/2023: Teprve pětašedesát
DV 123/2023: Navzdory chaosu do Blatničky a další
DV 110/2020: Kristus už není, tam kde byl a další
DV 100/2019: Na kus řeči s paní S. a další
DV 98/2018: Byť bych třeba i chtěla… a další
DV 89/2017: Těsně po vánocích
DV 85/2016: Až nám bude 117 roků, to nám bude hej!
DV 79/2015: Plenér, to je základ, říkají mistři
DV 75/2015: Operní douška a další
DV 71/2014: Barokní hostina
DV 67/2013: Pražské ajavajování, Roztrojen
DV 64/2013: Pozvolna ovíván jarními dešti a další
DV 60/2012: Pábinka vonná a další
DV 57/2012: Prchlivý ptáčník pořadové číslo 22
DV 51/2011: Dívka za oknem a další
DV 48/2010: Absintové odpustky a další
DV 41/2009: Obrazy a další
DV 34/2008: Letmé a nejenom předvánoční myšlenky českých žen s lehce nadprůměrným IQ
DV 31/2007: PARFÉM EXODUS, ONTOGENEZE SVOŘITELE a další
DV 30/2007: Muž bez vlastností má náhradní volno a další
DV 21/2006: Jaká vlastně byla ta Eva?, Osmý TIBEŤAN se zove PIN a další
DV 17/2005: 13. Je jedno, pod jakým symbolem, 15. AŽ /nepochvalné polaskání/ a další