na další stranu
Oldřich Antonín Hostaša
ČAS
Čas je pastýř příběhů
řečník myšlenek slov
strážce našich domovů
každý má svůj ostrov
Ve vodopádu souhvězdí
každému září jeho hvězda
vůz života na zlost nejezdí
jedna přímá daleká cesta
Na začátku jedny hodinky
stojíme před pánem jednoty
skládají se činu kamínky
obouváme myšlenkové boty
Je to kněz vesmírné svobody
když se staví srdce schody
LÉTO ODJÍŽDÍ
Je šest hodin každé ráno
léto čeká na svůj větrný vůz
již to má ode všech známo
bude to větrný autobus
Letní cháska bude odjíždět
zbyde ubrečená nostalgie
vzpomínky budou projíždět
nastoupí podzimní dynastie
Modřiny odloží letní plášť
tenké jehličí malých sonetů
nemají vůči někomu zášť
vykouří si podzimní cigaretu
Přijíždí jejich roční dopravník
smlouvu potvrdí jejich právník
LOĎ
Z přístavu života vyjíždí lodě
v podpalubí jsou malé kajuty
snime o své velké svobodě
počítáme hvězdné minuty
V přístavech nastupují známý
hodiny dny roků našich skutků
a přitom jsme někdy sami
někdy bývá i smetiště zármutku
Plachty napíná vesmírný vítr
plujeme přes bouřlivý oceán
kněz lásky je náš přísný arbitr
osud v nás je nastálo přikován
Jsme na své lodi rázní kapitáni
ve svých činech staří veteráni
PODVEČER
Odpoledne se sklání k večeru
slunce se skrývá v červánkách
paní noc děkuje za důvěru
mysl odpočívá v myšlenkách
,
Hvězdy zpívají v sopránu
matička Země ospale trucuje
večer má více svých záznamů
láska stále v srdcích pracuje
Večer přijíždí na svém žebřiňáku
veze náladu lesů hájů kraje
Sázava lpí na svém měďáku
touha ve všech myslich zraje
Odpoledne odjíždí vlakem
a lesy voní svým zázrakem
SKUTEČNOST
Skála promluvila svým jazykem
kamenným úsměvem staletí
vše se stává okamžikem
ne všechno je lidské prokletí
Do kamene píše vesmír verše
sonety o věcné věčnosti
hlubiny věků mají své šarže
o nekonečné nekonečnosti
Skála lidstva zase promluvila
od počátku všeho stvoření
láska se zase k nám vrátila
myšlenka není slovné vězení
Dějiny psané do věčné věčnosti
film do skutečné skutečnosti
SVĚT
Z mlhy vystupuje velký chrám
věčná pokladnice našich osudů
nikdo nechce být stále sám
budeme u jednoho soudu
Skutky psané na pergamen
perem našich věcných myšlenek
z úst plyne všech slovní pramen
v očích lásky ohnivý plamének
Vrata chrámu se zase otevírají
bílá nebeská koruna věčnosti
putujeme všemi životními kraji
lodě budoucnosti snad čekají
Z chrámu vychází průvod vět
máme jen jeden svůj svět
TULÁK
Na lesní kytaru hraje tulák
píseň volného věčného toulání
jinak je to prostořeký darebák
když sova houká své houkání
Prochází háji krásnými lesy
spí na hrdé rozmarné pasece
přikrývá se barevnými vřesy
někdy se koupe ve staré řece
Nosí hůl dálných pěkných cest
když vchází do každého kraje
je to pro něho veliká čest
jeho čas každý den zraje
Lesní kytaru mu ladí vánek
když ho zdolá v seně spánek
TÝDEN
Začátek týdne pan pondělí
modrý pondělí lišácký stavař
zedníku příteli nebuď líný
prý jsi dívčích srdcí opravář
Úterý středa nekonečno
týdenní had skoro lajdák
v srdcích je občas slunečno
kolega někdy drž svůj zobák
Čtvrté i pátek blíží se volno
zase práce váží metrák
z hospody občas kolmo
z úst vedoucího je severák
Sobota neděle je leháro
aby se o práci zase zdálo
ZVON
Na věži života zní zvon
posel pokory i velké lásky
staletý přísný věčný zákon
všem rozdává sedmikrásky
Jeho tón zní ve všech srdcích
usedni skloň hlavu poslouchej
všem září v ranních očích
na dveře myšlenek zabouchej
Vyzvání teď i v budoucnosti
když se plánují další slova
je to psáno v naší skutečnosti
všechno začíná znova a znova
Jeho tón zní dálným vesmírem
ve všech jeho zákoutí širém
|
