Roman Škanta

TEMNOTA

Vkrádá se temnota do mojí kuchyně
a hned už s drzostí sedí mi na klíně
šeptá mi příběhy, trochu z nich mrazí
závěr prý pochopí jen sebevrazi

CIZÍ OČI

Tisíc párů cizích očí,
před nimiž není úniku
číhající, kam jen vkročím
z vlhkých stěn i chodníků

Provází je zvláštní hlasy
čtou v mé duši jak v kronice
až nahý často připadám si
vprostřed rušné ulice

Odkud přišly a co chtějí ?
Kdo vdechl jim života ?
Ač smějí se, když já se chvěji
má poslední jsou jistota

JINDE

Hluboko uvnitř nás
žije stařec i dítě
co život je, co je čas ?
dvě tenoučké nitě
z nich každý si šijeme
šaty své na míru
pevnosti stavíme
z iluzí rozdílů

Tak jako každý rok
znovu usíná příroda
mezi smrtí a zrozením
pravá je svoboda
Pevnou jsme součástí
onoho věčného rytmu
až se neprobudím,
jen jinde procitnu

RUBÁŠ

Trhám křídla motýlům
svůj rubáš si z nich šiji
už spoléhám se pouze
na vzdušnou magii

U bran podsvětí
chci zářit jako Orfeus
snad mohu si přinésti
alespoň ten dobrý vkus

Nezměním se v stín
tím dávno jsem již
cítím na patře blín
lehčí stává se kříž

Kdosi zašeptal mé jméno,
jež náhle zní mi cize
vše bylo dávno upředeno
a nemůže nikdy zmizet

SLAVNOSTI

Lidé scházejí se na náměstí
patrně chystají se slavnosti
kejklíř cestu davem si klestí
děti kolem křepčí radostí

Statné ženy červených tváří
v stáncích vyndávají keramiku
muži zapomínajíce na své stáří
obdivují krásku z Mosambiku

Holubi v klecích proutěných
nehybně sledují to hemžení
v očkách tvaru korálků skleněných
však skrývá se zlověstné znamení

Mohutný muž v rudé kápi
tak těsně za mnou postává
děsivé prozření náhle mě trápí :
tou slavností je má poprava

KRÁSY SVĚTA

Úplněk ruší mě ze spánku
slunce pálí jako lásky zrada
chmury se plíží z červánků
hvězda poněkud křivě padá

Déšť buší do plechové střechy
jako byla by mu něco dlužná
připomíná mi mé neúspěchy
zima je opět jakási družná

Básníci blouzní o krásách světa,
snad způsobeno je to alkoholem
ta jejich úžasná Boží paleta
spíše je flek na hospodském stole

POD HLADINOU

Pod mořskou hladinou
prý se to zrodilo celé
původně nevinné
postupně stalo se tělem
mrtvého námořníka,
jež u dna dotklo se počátku
a hodiny lidstva se začaly
otáčet pozpátku