na další stranu
Luděk Krása
V Ý Č I T K A
(vzpomínka na Vánoce)
Často chci zapomenout
na ta pouta,
co svazují mi ruce,
co svazují mi křídla.
Občas na to vskutku
zapomenu,
rozbiju si nos i hlavu
jako zamlada
a vzpomínky z mládí
mi občas brání v chůzi.
Někteří však říkají:
"Jde dopředu pomalu,
ale jde, a to se počítá."
Paměť krátká se mění
v paměť dlouhou
a ústavní aleje jsou
jen vzpomínkou.
Paměť, nepaměť,
láska, neláska
a moje duše odletěla,
je za horami.
V Betlémě se znovu
narodil Kristus pán
i když mu to někteří
vyčítají.
VÁNOČNÍ DOPIS
Našel jsem ve stole
již dávno
zapomenutý dopis,
jako bych ho dostal
před několika dny.
Pár stránek
a několik dojemných
neumělých dětských
podpisů,
vedle nich nakreslený
vánoční stromeček
s malým podpisem,
i ona byla malá.
Škoda, že jsem dopis
nenalezl dřív, mohla se
navzdory všem životním
pohromám, jak se říká,
podruhé narodit.
OTEPLENÍ
Napadl skoupý bílý sníh
a nakrátko
zmizel všechen nepořádek,
jenž nehodí se do básně.
Globální oteplení
se vysmívalo únoru.
Ptáci štěbetali na keřích
a počátek roku si zkusil
namalovat jehnědy.
Květy sněženek
vykvetly dříve než poupata,
prapodivné jaro se tlačilo
na stupeň vítězů.
Když však zmizel sníh
a obnažil se všechen nepořádek,
jenž nehodí se do básně,
uklízel jsem nedopalky cigaret
a igelitové pytlíky,
které se zachytily za ostny
růžových keřů.
I já jsem rukávem
zavadil o nerozkvetlou růži.
JEDNOU...
Jednou jsem se zastavil,
už ani nevím proč,
už ani nevím s kým
a kdybych věděl, tak asi nepovím.
Neustále se ptám,
proč básník píše básně,
proč nedělá třeba
na "živnosťák",
nebo proč za úplatu
nevenčí psy?
Proč básník píše básně
nevím do těchto chvil,
vím jenom to,
že čas se na chvíli zastavil.
R U C E
Hladil jsem ty ruce,
jak studené byly,
och, jak byly studené.
Ne, jako tenkrát,
když z žalu uměly
zatknout se v pěst,
když podávaly mi
sklenici vody
a já jsem neměl žízeň.
|
