na další stranu
Jakub Kujan
NOČNÍ PÍSEŇ LISTOPADU
(NEREDIGOVÁNO, s varováním pro příště! L. H.)
Litvínov, listopad, L. P. 2009
Kdo sestoupil do poezie
Už nevystoupí...
(Vladimír Holan)
BÁSEŇ K POKLEKU
Aleně Buraltové
Sklání se slovo, ach povol trochu šíji
A polej mě vodou, které se nenapiji
Do jeskyň vtiskni mě
Jak ostýchavou hvězdu
Kde tančí silné vojsko
Padlé při odjezdu.
Nad řeky polož mě
Jak slanou vodu z očí
A já s povodní pak vstanu
Jak její syn, jenž nezpívá a nepláče
pak obejmi mne
A já člověkem se stanu.
Polož mě jako křížek
Jenž na hrudi ti plane
Do lože plného knížek
Láskou malované.
Nad ránem vrať mě zase výše
Vždyť k tobě zase spadnu
A budu k tobě blíže
A na srdci ti zvadnu.
Nakonec odejdeš
a padneš jako růže v hrobu
k srdci mému nevstaneš
a neutišíš zlobu.
Tak skončím náhle se vším
A duši prodám Bohu
Zas znovu se ti blížím
Letím nad oblohu.
ČTYŘI DĚTSKÉ RUCE
Věnovánu Janu Hoffmannovi in memoriam
Tak dávný je ten pohyb
Lesů, skal a dětských údolí
Kde hledal si mne a já tebe
Ze strachu matek nám ozvěnou zpívali
Přečisté ruce, sny a modré z nebe.
Nevinné mládí o němž člověk draze hovoří
Když zemi ztrácí, ale nemůže už vzlétnout
Pověz mi příteli, kde ohně zahoří
Kde žíti s láskou ještě jednou.
Ten kraj prastarý
A v jeho ústech dětské tváře
Jež lámou jeho kosti pro spravedlivý ráj
Ten věk nezralý
S pohádkou položený do polštáře
kde dítě pochoduje za přesladký máj.
A v jednom čase věk a smrt
Jsou stále blíže světu
Však stále ještě můžem jít
A říci známou prostou větu.
Teď sám jsem zastavil
Napojit drahou řeku Střelu
Pánbůh tě vzal a mne opustil
I když jsem plakal v modlitbě a zpěvu.
Buď tedy tam, v tom ráji který známe
Kde všechny strasti, lásky, radost přivítáme.
Ach, vzpomenout si náhle
Že smrti vzals mě a odešl si sám
Jak sevřít bolest, v pěsti nenadále
A vyhodit jí Bůh ví kam.
Už nelze vidět, nelze cítit, nelze slyšet
V hrdosti ruce poutem sevřené
Však všechno peklo i radost nebe
Ví a doufá, že se zase sejdeme.
JEN NA CHVILKU SÁM
Už druhý podzim samoty
Jen slepé zříme cesty
Koncert si hraje bez noty
A nevidíme hvězdy
Už druhé léto minulo
Nad městem a nad obzory
A tělo se v matce pohnulo
Jako srna mířící do obory
Dvě naďra s křížem hádají se
A strašnou vedou válku
Naposled dech zatají se
Když obtiskneš ústa na obálku.
Teď vše už minulo,
Dejme času sbohem
Do lásky a do zpěvu
Jež ničíš hrubým slovem.
Tak odpusť ještě jednou
Ty jež nevíš, co udpustil jsem já
Pod mojí slzou se všechny lesy zvednou
A hrom upadá.
Tak jedenkráte a naposled
Bude tu hrozba pod falešnou tváří
Zas budu jako drvoštěp
Sám s dřevem a lesní zvěří.
MODLITBA KE SPASITELI
Tak klečí tu svět
V záclonách mi vlaje
Klečím tu sám
A znovu hudba hraje.
Zpívám s tou hudbou
Ztracen do pokoje
Na jedné židli sebe mám
A pláču pod oboje.
Zhasni mou lampu
A přines ke mně slunce
Vždyť jediného pána mám
Popros mou lásku
Ať přichystá mi věnce
Neb už nemohu a umírám.
Jsme tu jen sami
A ty se zase smiluješ
Neb není větší lásky
Zůstala tu a tys jí neodnes.
Zas na nohy mě postav
A s plamenem vyhoď do ulic
A znovu, znovu se tu zastav
A polož ke mně lásku, a nic víc.
K TVÉMU SPÁNKU
Nad oblaka, v křídla jsem se obléknul
abych tvůj sen mohl vždycky ztišit
i satan, ten nejkrásnější se ohlédnul
a plakal, že už nemůže nic zničit.
NOČNÍ NÁVŠTĚVA
Nad branou spánek k noci dýchá
A pokojem zní v jeden čas
Se smutkem v propasti marně míchá
Strašlivou bolest opadaných řas.
Bez ženy, k městu marně se dere
Nevinných rukou slavný sněm
A viny té hořké se nikdy nedobere
Neb opustil zem odliv s přílivem.
Zahodit slova, do víry vpuštěná
Která se v hrudi brodí hrobem těl
Rozdat ti lásku jež by zazněla
Jak anděl, který odletěl.
To ráno, kam jen pohnu se
Uvidím kráčet padlý stín
A na bílém čistém ubruse
Ti krásu pekla vylíčím.
UŽ DÁVNO JE TO, LÁSKO
Ta paměť, sestra mého života
V níž všechno vře a pálí
Láska, radost, prostota
A nenávratné mládí.
První ta dívka, potom druhá
Z kterých neuměl jsem číst
Raději měl jsem potkat dobrodruha
Znalého světa a polámaných bříz.
Pak stál jsem hned v jejích očích
A ona v ramenou mých bděla
Rozléval jsem jí po úbočích
Kde nechala radost a půlku věna.
U toho města s velkým zámkem
Kde lodi bloudí po Labi
Plakala ona něžným zrakem
A s řekou proudila po kraji.
I láska by před námi zkameněla
Jak kámen ponořený v ledu
I očima často hovořila
Říci to však nedovedu.
A jednoho dne zmizela
S pozdravem a velkým sbohem
K novému člověku vkročila
A ztratila se s velkým slovem.
ROZHOVOR
Máš v lásce listopad?
Zeptal se muž hovořící v stínu
Kde poprvé jsi pad?
A jak si po té plakal a zpíval?
V jednom bílém domě
Plného dětských her a Spasitele
Bylo to ve stoleté zimě
Jež má mocného majitele!
A pro koho jsi padal a plakal?
Težce vydechl a upřel modré oči
V jakém člověku jsi žil a miloval
Pro kterého jsi bloudil nocí?
Pro jednu bílou nevěstu
Z hor a východu země
Měla bílé roucho a svítila na cestu
Očima jež miloval jsem něžně.
A co jsi pro ni udělal?
Zasmál se a čekal na odpověď
Pije kávu kapající na knihu.
Položil jsem meč na ramena Bohu
A odrážel štítem všechny anděly.
Jak dopadl boj, zeptal se muž?
Bůh mne miloval, neboť jsem bojoval z lásky
A andělé na mne žárlili
A co bílá nevěsta?
Byla hluchá a slepá
Spíše přízrak než žena
A výsledek? Naléhavě čekal
Duch se vrátil k duši a zahalil její rány
Trojice mě srazila k zemi
A smrt byla mou největší láskou.
NELZE ZAPOMENOUT
A končí se už zítřek
Jenž odvál dnešní den
Na proudu malých říček
Jsem byl probuzen.
Jen nechoď dál těmi směry
Pravila žena, křídlem dojatá
Pozvi někoho na večeři
Kam slunce pozdě zapadá.
Už dlouho se tu bereš
Mlčící alejí a břehem hrubých skal
I na přítele někdy zapomeneš
Jenž není tu s kterým by ses bral.
Bral se tím údolím
Kde vrcholky jsou krokem malé
A kde ptákům chybí zpěv
Do pole roste kříž, který tak znáš
A z něhož vždycky piješ krev.
Raději zapomeň, vždyť nelze tušit
Pod jakou lípou se skrývá smrt
Pláč nad světem se nedá zničit
A život je jak ostrý břit.
NOČNÍ PÍSEŇ LISTOPADU
Na jedné růži trhám si tvou lásku
Kam odletí až ztratíš se mi z očí
Rozloben listopad čeká na pomlásku
Až z jarem ke tvému boku vkročí.
Při každém pohybu hlídám si tvé dlaně
Jež krouží nad ložem jak něžnost rukou světa
A držím je pevně a oddaně
Jak lásku která i s křídly neodlétá.
Ach k srdci se ti položit
A smutek na něm stvořit
Bez pláče do řek se ponořit
A tam jednu slzu vložit.
Tak ulehni a tiše zpívej
A uvidíš koncert plný hvězd
V noci se rozhlédni a dívej
Kam létá se pro bolest.
|
