na další stranu
Jan Martinec
(Text není redakcí upravován)
VĚZNICE
Na dvoře věznice, když večer už se šeří,
další den umírá, je těsně před večeří,
ve stejných mundůrech, všem stejná srdce buší,
hřomtný řev bachařů ten tlukot nepřehluší.
Na dvoře věznice, kde pochopují vrazi,
zbloudilá myšlenka se poníženě plazí,
tam mezi kostkami, ta pochybnost, jenž hlodá,
život nám utíká, čas plyne jako voda.
Na dvoře věznice, kde pochodují vrazi,
kráčejí v mondůrech, ač raděj by šli nazí,
rozkazy bachařu jim ohlušují uši
a v hlavach otázka, co pokaždé je vzruší…
Nebe se zšeřilo a večere se blíží,
zbloudilá myšlenka, dál po zemi se plíží,
tam mezi kostkami, ta pochybnost, jenž mrazí,
vždyť my jsme nevinní a bacahři jsou vrazi.
Na dvoře věznice, ta idea se vkráda,
není to věznice, jen součástí jsme stáda.
Falešné kulisy nás neúnavně klamou,
chce to jen vykročit, bachaři uhnou stranou.
BÁSEŇ O KLAVÍRU
Cimbál ten je veselý, aktivní a svěží,
Však aby zahral Mozarta,
to zvlad´ by jenom ztěží.
Vždyť poručili klavíru,
ať nekazí jim noty,
ať zmizí z jejich Vesmíru
na věky do nicoty.
To rozladěný piáno,
co hrách jen na zeď hazí
a falešně si jódluje,
v orchestru ovšem schází.
DIVOKÝ VÁNEK
Uragán, když zafouká,
to se dějou věci.
My našlapujem zlehounka
a zasprintují šneci.
Když krupobytí uhodí,
nesměle se směješ.
A loudají se gépardi,
ty pod peřinou hřeješ.
BIOGRAF
Ospalá vražedkyně
usedá líně v kině.
Možná se tiše smála,
když na svatou si hrála.
A z plátna tiché tóny,
po kapsách milióny má.
Hvězdy ve filmu plají,
diváci nedutají,
jen herci za oponou
přemýšlet nepřestanou,
jak se to vlastně stalo,
nikde nic nezůstalo nám.
Do kafe cyankáli,
v kině dnes hezky hráli.
Je pevná jako skála,
na ocet nezůstala.
Tiše se vzadu culí,
očička smutně kulí dál.
SMETÍ
V duši zbyla jenom trocha smetí,
padlý anděl, který na Zem sletí...
Divadelní představení,
co je pravda a co není?
Připravené rekvizity
zautočí na pocity.
Za mámu a za tátu,
za zloděje kabátů,
za dospělé i za děti...
Zlatovláska na koštěti
už za tebou nepřiletí.
POCHYBY
Osel bude vždycky žrát jen seno,
umělci je všechno dovoleno.
Hlupák myslí si, že svět je placka,
všechno mu je jasné jako facka,
pochyby jsou pro něho jen slabost,
myslí si, že dá se koupit radost.
|
