na další stranu
 Petr Cincibuch
VIJÉ KONÍČKU
Parkety zámeckého pokoje soucitně zavrzaly, když Vilém Taxis spustil své nohy z květované lenošky a s pomocí hole se stříbrnou hlavou koně se postavil. Několik kroků k oknu ho unavilo. Rozhrnul těžké závěsy a slunce se nahrnulo do pokoje. Starý muž se opřel o mramorový parapet a nechal na sebe dopadat to zlaté teplo. Devadesátiletým tělem s celoživotní zkušeností nikdy dostatečně vytopeného zámeckého sídla projel záblesk fyzické slasti. Kocour z rodu von Mildeberg, britská modrá, se mu otřel o nohu a vyskočil na psací stůl. Sklouzl po dopisní obálce a začal si hrát s jejím rohem. Hrabě ho se zalíbením pozoroval. Zámek byl koček plný. Jeho majitel našel v jejich eleganci, tělesné pružnosti a mazlivosti útěšný program pro samotu stáří. Kocour neslyšící na jméno Adam v urputném boji s dopisní obálkou vyhrál a shodil ji na zem. Hrabě ji s jistými potížemi zvedl z koberce a zadíval se na švýcarskou známku a razítko města St. Galen. Datum na razítku bylo přes měsíc staré a dopis nebyl otevřen. Známý monogram a černý pruh na obálce mu dostatečně napověděly zprávu, kterou nechtěl číst. Bylo jí patnáct, když přijela poprvé. Matka, příbuzná ze Švýcarska, ji přivezla na prázdniny. Dívka z města si užívala přírodu kolem zámku, chodili spolu k řece, podnikali dlouhé vyjížďky na kole, hráli na schovávanou v oboře. Bavil jí tehdy nový buxusový labyrint. Starý muž otevřel okno a díval se na stejnou scenérii. Buxus vyrostl, ale pravidelně stříhán stále poskytoval zábavu návštěvám. Keře však přece jen nesly stopy času, dole byly proschlé a bylo jimi vidět na vedlejší cestičky, čímž obtížnost orientace snižovaly. Ta epizoda ho provázela sedmdesát let. Hrabě se dívá na ornament živého plotu bludiště, a kdyby se díval před těmi neuvěřitelnými roky, viděl by, jak mladá dívka jakoby letí se zdviženou paží nad vrcholky keřů a radostně křičí „Vijé koníčku“. Dvacetiletý mladík se snaží napodobit krok koníčka, dívka nadskakuje na jeho ramenou. Výskající dívka náhle ztichne a její paže klesnou. Mladík ucítí na krku teplo. Otočí hlavu a jejich udivené pohledy se protnou. Její zamžené oči pak viděl ještě mnohokrát… |
|
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
