na další stranu
Veronika Svobodová
*
Tři sta
šedesát
pět
odstínu
zasranýho rána
Tíhnu
jako prach
k polici
po mrtvici
Sebevrah
s citovou opicí
Tři sta
šedesát
pět
zpocených pyžam
plus ponožky
když je zima kolem ledna
Vrať se
mezi má stehna
*
Nemysli na mě
srdce mám na dně
krabice od banánu
A k ránu
v ní hledám
co zpátky už nedám
Tisíce vzpomínek
Tisíce doteků
Šourám se pokojem
zpátky pod deku
Zhasnout oči a zkusit spát
neumím ještě srdce zpátky si dát
Ty pod oknem stojíš
a chceš mě milovat
Já jak prošlapaný běhoun
chtěla bych raději se srolovat
a u kontejneru v dešti nocovat
nechat se ochcat čoklem
co utrhl se z řetězu
A nebo zkoušet jestli někomu a někam
se třeba ještě nevlezu
Do zahrádky nebo na verandu
dělat ještě parádu
dělat ještě rohož
na boty podělaný od bláta
na boty podělaný od psího hovna
Nedělám si srandu
Na konci mého bytu
je knihovna
s krabicí od banánu
kde zas k ránu
budu hledat tvoje jméno
vypáleno
v svém srdci
který je jenom tvoje
Nemůže nikdo jiný čekat venku
Nemůže nikdo jiný sahat po zvonku
Nemůže nikdo jiný chtít to co ty
Nemůže nikdo jiný myslet si na mě
když jsem srolovaná na dně
tvýho šatníku
kde ramínka nemají žádný smysl
*
Dnes večer
bych si
s dovolením
změřila
obvod svého dna
Dnes večer
až budu úplně průhledná
A ty
vydávat zvuk pístnice
Abych věděla
zdali pak se vejdu
až od sebe odejdu
do tvý představy
*
Na konci příběhu
od pondělí do neděle
v běhu
za necítít se osaměle
zakopávám o vlastní tretru
Nejsem dobrá v běhu
*
Nesladím
i když to vidět není
Většinou neladím
věci se nemění
Jen počasí
je proměnlivé
a stydlivé
snad
když je v srpnu zima
Už mě nic nedojímá
VLASTNĚ KECÁM
Gilmorova děvčata
u nich je mi teskno
Mám pak chuť na kafe
a teplou deku
a sýrovou pizzu
Piclá jsem
Promiň
aspoň víš proč jsem sama
Být blázen není in
Teď naskočil mi do hlavy Bulerbyn
Dvě r nebo b co já vím
Na vánoce koupím knihu
Děti z Bullerbynu
A litr Veltlínského vína
Polib si prdel
že sem jiná
|
