na další stranu
Otakar Kosek
***
Noc chodí v kůži naruby
Potřásá hlavou Přežvykuje
Z hvězd ušlehanou pěnu u huby
Šklebivě na svůj vlastní měsíc vyje
A teskní Dávno prošlá děvka
Po milenci s objetím plamene
Když potom svítání ji svléká zlehka
Dnu vzpouzí se svým zatvrzelým Ne a Ne
***
Vlastním rypákem
vyrývám
zkrvavenou brázdu
do času krajiny
Zasívám zrnka strasti
ztrápený čekám
na zrání
a sklízím strach
Naděje
popraskaly
ve svárech
***
zkřehlými prsty drhnu
dřevěnou podlahu
rýhy
vryté do prken
krvácejí
***
… a člověk sedí
sedí
čeká
a smrt
vstupuje do člověka
tiše
jak země do kamene ...
***
Sedmkrát
pravým okem
zahlédneš pravdu
Sedmkrát
levým
lež
Život je také
o smrti
Na bílém těle
veš
***
Ráno ráno
nevídáno
Den se šklebí
Budem v nebi
nebo v pekle
Tam je aspoň
teple
***
sny vzlétly
vyplašení ptáci
úzkosti dne
v noci
se vracejí
pozpátku
jak raci
***
neptej se
den se zarděl
když hvězdy
klikly na nebi
sám počkám
až se anděl
z peříček lásky
zašklebí
a Venuše
si skryje klín
dlaněmi
z mléčné dráhy
noc hraje karty
s mými sny
tvé přihazuje
do banku
kometa s chvosty
ohnivými
hru proměňuje
v selanku
***
Děravý závoj
v noci záhad
neutají to
co se zdá
I když je propast
proč do ní padat
domeček z karet
Kdo rozdává
***
Až najdu odpověď
na součet běd
co třaslavě mi znova
na šňůrku tenkou
navlékne slova
pro závěť
pak sečtu účet
naposled
a přiznám
že ten vzlet
byl víc než
pouhý
slet
holubů
na vypáleném
krovu
***
Ach Bože
kam se ztrácí
co oči viděly
co schroupal čas
Z řas stéká slza
chlap se stydí
Z popela vzlétá
pták
a hoří
zas
KRABICOVÁ POEZIE
***
A TAK DÁLE A TAK DÁLE kočka křepčila na bále SLINTALI PO NÍ VŠICHNI PSOVÉ kdo najde aspoň rýmy nové KDYŽ STARÉ KNIHY OHEŇ VZAL co vzňal se z prázdných hesel vzňal A SPÁLIL KAŽDÉ SRDCE NA DLANI a to jekonec už je svítání KOČKA JE PEJSKY SEŽRÁNA neprotancovala se do rána
***
DVA PSÍCI NA PODLAZE nohama vzhůru cítili se blaze v té bláznivé hře beze smyslu v níž podléhali jenom smyslům a neptali se na zítřek JEN TANEC OSMI NOŽIČEK a také boží stvoření bez vin a hříchů prozření jen teď a tady pro radost bylo mi smutno přešla zlost v loužičkách piva tančím na linu LÍZNU SI RUMU TOUŽÍM PO VÍNU v hospodě beze jména kde sedím ženich beze věna a čekám zavírací hodinu bez radosti i bez splínu pejsci se válejí po podlaze na rozdíl ode mě nezaplatí draze za čas kdy RADOST BYLA VÍC A NEBO MOŽNÁ nic
***
Co z toho všeho
ZŮSTANE
pár vzpomínek
dlouho nemyté okno srdce
dychtivost uškvařená
na rožni zklamání
třesoucí se ruce
a krok za krokem
POZPÁTKU
Život je nepřetržitá
ŘADA
ZTRÁT
***
MĚSÍC
hostie na jazyku
noci
SVÍTÁNÍ
***
Kolikrát jsem s rozkoší
vdechoval podzim
Foukal do ohýnku
na strništích
Ve voňavé šedi
kouře
se smáli papíroví
draci
Dnes už nevzlétnou
z popela
jiskřičky důvěřivých
nadějí
Čerň spáleného
bramboru
kreslí kolem úst
klaunský úsměv
Moudrý inspicient
havran
mávl křídlem
Opona se zatáhla
Ohýnek
Oheň
|
