na další stranu
Marcela Hajtášová
(kresby autorka)
KÉŽ BY
Kéž by ruka
má
mohla býti rukou
muže,
co tě obléká.
Kéž by srdce
mé
M
mohlo sytit
duši tvou
láskou člověka.
SRDCE
Srdce ťuká
na zavřenou
bránu.
Srdce probouzí
tvé tělo
k ránu.
Srdce slyší,
srdce vidí,
srdce pozná,
kdo ho řídí.
KDYŽ
Když se slunce opře
do oblaků,
když se člověk zbaví
schovaného strachu,
když si srdce
bude pravidelně
zpívat,
tak se oči začnou
správným směrem
dívat.
CHCI
Chci se tajně
přes klíčovou dírku
dívat,
jak se ze své kůže
svlékáš.
Chci ti tichou poštou
poslat zprávu,
ať s tím
vůbec
nepospícháš.
KOPRETINA
Jsi moje
bílá
nevadnoucí
kopretina.
Jsi mezi všemi
jen a jen
ta jediná.
TY
Ty jsi ta,
co mi léčí
moje rány.
Ty jsi víc,
než jakýkoliv
druhý známý.
Ty jsi světlo,
co mám
před očima.
Ty jsi moje
jaro,
léto,
podzim,
zima.
NEJKRÁSNĚJŠÍ
Nejkrásnější
býváš,
když se
směješ,
když mé srdce
pousmáním
rozehřeješ.
Nejkrásnější
býváš,
když se zlobíš,
když je cítit,
jak tou vášní
uvnitř
hoříš.
SRDCE MOJE
Srdce moje,
kde tě mám,
kdy ttttě znovu
pochovám.
Srdce moje
není hřích,
slyšet tlukot
v dlaních svých.
Z LÁSKY
Z lásky
natrhám ti
sedmikrásky
a v nich pošlu
svoje srdce
zabalené.
Napoví ti,
že je láskou
nakažené.
MILUJU TĚ
At´ řekneš
krásná slova,
i ta co bolí.
Ač pro nic,
ač pro cokoli.
Miluju tě.
A nevím
kde je lásky
původ.
Proč stále
hledat
pro ni
důvod.
|
