na další stranu
Veronika Svobodová
Poetický démon
(texty nejsou redakcí korigovány)
RÁNO CO JE JINÉ
Ráno tě budí déšť
to nebe smutní už z rána
V dešti smích nenajdeš
a zabolí stará rána
když...
postel na půl rozestlanou
opouštíš aniž bys chtěl
Kocour kolem noh na uvítanou
prosí tě o svůj ranní příděl
když...
vaříš si pro sebe kafe silný
a bez cukru (co došel už včera)
tohle ráno je jiný
bez ní ( snad už se vybrečela)
...
(Z)HÝČKÁNÁ SAMOTA
S každou chvilkou
ticha ...
slyším, jak ve mne
dýchá ...
- hyčkáná samota
- zhýčkáná temnota
s rámovaným žalem
a s podivným strachem
pevně ji objímám
v prázdnotě se dojímám
- jak mi smutek sluší
Sama
se svým stínem
povolná
suchým vínem
jen myšlenky mé si povídají
a představy melodii hrají
Jen samota to svede,
že mi duše přede ...
* * *
Zase prší,
i v bytě je chladno,
smutek je cítit ve vzduchu
Ve mně
je přecpaně prázdno
a kde jsi ty
- nemám ani potuchu
DEBILNÍ LÁSKA
Z totálního hladu
- užrala bych kusanec tvý lásky
ale z tvých výpisů hovorů
- dělám si (ne)zbytečný vrásky
Pořád hladová
a s žravou chutí
Bez tebe bolavá
v srdci mi kručí
Debilní láska
- komu je jí třeba ???
Píchám si párátka
- do tvého voodootěla
VRZAVÁ
Ach bože
jak vrže
nám lože
Že co že
(ptáš se)
Tys to neslyšel?
Tak pojď, dáme si to znovu
V SRDEČNÍM KRYTU
Ty a tvůj kufr je už dávno v čudu
ale v mý hlavě ještě piješ kafe
snad i já v tvém srdci chvíli budu
než přijde jiná ženská co tě lape
Zapomněl sis tu svý ponožky
(je mi zima) - dám si je na nožky
Vlezu pod peřinu
s knihou od tebe věnovanou
A v každou vteřinu
připadám si míň milovanou
Přičichnu k polštáři
co ještě tebou voní
A najednou slzy po tváři
jako déšť se roní
Odešla mi láska z bytu
zůstalo tu jen hlasitý ticho
A tam někde v srdečním krytu
tam děsně bolí vše, co je mi líto
* * *
Předávkuj mě láskou
a až zkolabuji
… prosím si o umělé dýchání
NESNAŽ SE VRACET
Až já ráno vstanu
shodím ze sebe pár tvých facek
pak skopnu na stranu
co pod nohy leží mi klacek
Obléknu si sebevědomí
ovšem až ho někde v bytě najdu
a vše co se stejně nezmění
pošlu v kufru s tebou na prochajdu
PS: nesnaž se vracet
ŽIVOT S TEBOU
Život s tebou ...
to je túra v malých botech
rty co zebou
utopeny v prázdných slovech
Moje krásné sny a přání
co škrtáš a rveš na kusy
a předem jsou zamítány
všechny o lásku mé pokusy
Dotek od tebe tak falešný jako hlas
co mluví mi ty tvé lži znova a zas
Nevidíš mě tam dole pod tebou
možná jen slyšíš moje kroky za tebou
Jak našlapuji a načechrávám ti zázemí
přitom hledám svou důstojnost na zemi
Život s tebou je jako tma a chladno
a já ta slza co klesá v moři na dno
CHLADNÁ
Naše láska ta má už po sezóně
v našem bytě v nedýchatelný zóně
žijem tu jen dva a je tu přeplněno
s citem oblačno až spíše zataženo
Dva cizí co znají se ale jak svý boty
ubili jsme se výčitkami až do němoty
Ticho tak hlučné až ruší nás jeho decibely
vzduchem lítá vše na co jsme zapomněli
...
V rozvrzané posteli
je po nás prázdno
z obličeje odházíš
slzy co jsme nechtěli
Odchazíš
... Vem si kabát je tam chladno
NIC SE NEDĚJE
U skleničky vína
chytla jsem splín
a tak jsem trochu jiná
než bys chtěl ... já vím
Ptáš se mě, co mě trápí
co mi zase je
to jen víno špatně ladí
nic se neděje
ALERGICKÁ
Mám alergie
na citový nostalgie
a tak se to ve mě bije
když na tebe narazím
hned se zarazím
vím že zavazím
v tvém srdečním poli
zorném
a tak jak po boji
marném
Zase couvám zpět
bych byla nevidět
a mlčela všech vět
co vzala bych zpět
bys ty nenávidět
mě nemohl smět
...
láskou se chvět
bych ještě chtěla
v puzzle našeho těla
...
A bez pardonu
prcháme z domu
na citový sraz
kde lámem si vaz
srdeční
...
SAMÁ VODA
Topíš se mi v hlavě
nevím ...
zdá mám ti jít na pomoc
Hledám srdce v mapě
nevím ...
je toho trochu moc
…
Samá voda
z vody vlna
pod vlnou
peřeje
topí se cit
co už nehřeje
...
Nohy u břehu
- vodě na dosah
Srdci popřeju
- nikdy tě nepotkat
JEDNOVRZOVKA PUNKOVÁ
Láskou ji nazval
ale byla pro něhO
jen další zářez
V její duši zařval
když se to provalilo
punkový nářEz
SLZY NEBE V MÉM RÁNU
Jedno ráno
vstanu jiná z postele
Rozestláno
nechám pro svý naděje
Bez ohledu na tvý srdce
budu jen svá
Má vnitřní revoluce
hudba hlasitá
Pokud bude pršet - nevadí
jsou to jen slzy nebe
ony ví, že naše srdce neladí
trochu to skřípe a zebe
Je ráno - poledne - večer
a člověk pořad by brečel
To ráno já chci - chci strašně moc
a tak volám všechny síly na pomoc
A jen ozvěna mého vlastního hlasu
jak rockový tón na kytarovou basu
A vidím svoje záda a poraněný nohy
a duši co strádá a promarněný vlohy
Tuším, že to ráno bude v mlze
a pták bez křídla co přišel o iluze
klove do sebe zobákem
a mokne za oknem
A ty bez slov roztáhneš deštník
ať taky nezmoknem
Pak moje ráno ...
zmuchláš jak papíru list
aby moje volání ...
nikdo
nemohl
číst
...
JEDNOHUBKA
Až tě ...
najdu
naleznu
nebo vynaleznu
(než smrtí zblednu)
Až tě ...
budu mít
budu chtít
tě neztratit
( hned tě nesbodnu)
Budu si tě lámat
na malé jednohubky
a ty pak do úst vkládat
a žvýkat pomalu
Celého tě vnímat
a i povahové hrubky
budu snažit se chápat
a pak v bodě varu
OŠOUSTÁM TĚ
PECH
Odchází
už vidím jen její záda
a vedle řve pes
by už raděj chcíp
Nestaví
mi úd co bez ní strádá
proč sakra dnes
ještě bych do ni pích
antiLOVE
Proticitový kryt
v něm srdce skrýt
vzpomínky vytěsnit
a zadupat lásku
Proticitovou masku
pro případ poplachu
v citově řvoucím ataku
u sebe mít připravenou
V krytu klečím na kolenou
prosím o citovou dovolenou
Než se srdce s hlavou popere
a moje tělo v drť rozemele
/ antilove dům
proti všem debilům /
V DECHOVÉ POMLCE
Zacuchaná iluze
tančí smutek v slzách deště
v šatech co voní kakaem
V dechové pomlce
žádáš si přídavek ještě
když mlha prchá před ránem
A pak si přivoníš
aby ses dotkl až bříšky prstů
a iluzi svou rozmotal
Dáš pozor, ať nezraníš
tenké křivky slzavých artistů
dívek, jenž jsi miloval
* * *
Z houpačky myšlenek
padám do pomněnek
možná jiná na venek
melu si ze zrnek
štěstí ranní kávu
lehám si na trávu
a jakou má nebe váhu
... uvažuji
... oči zatahuji
... nemyslím
... sním
... vím
NEPOMĚR
Bolí mě úsměv
výdech
i nádech z hluboka
Slovní hněv
na rtech
každá jizva hluboká
Bolí každý krok v myšlence
co krok to jiný směr
S diagnózou citového šílence
náš srdeční nepoměr
* * *
... Potřebuji
svou potřebu
spotřebovat
jako spotřební zboží
dřív
než tě nebudu potřebovat ...
MOŘSKÁ
Mezi kapkami slz
přeji si aby si zmrz
a jako ta kostka ledu
mořem plul
až z mého dohledu
a srdce obeplul
... mě minul
... ve vlně zahynul
... napsal mi v pohledu
... do slz už nevpluju
...z tvý hlavy odpluju
... NEVRÁTÍM SE
... potápím se
HLEDÁM TVŮJ RET
To takhle na večer
vzduch se rozbrečel
Obloha ochladla
déšť až ve mně zebe
Ťukaj kapky na parapet
mě nějak přepadla
vzpomínka na tebe
...ve tmě hledám tvůj ret
***
Hrála si
pak lhala si
/na prsou hřala si hada/
poplakala si
pak ustřihla si
vlasy
tak vzala si
kus krásy
/neměla se ráda/
***
Já dobrečela
Někdy k ránu
A vyděšená včela
Na dně džbánu
Bojuje o život
V zbytku vína
Už má dost
Prosí o milost
Tak jako já
PRVNÍ MÁJ
Je první květen
to je ten den
kdy se lidi líbaj pod třešní
je to příšerný
když si sama nebo sám
samu sebe jen těžko ocucám
a tak zřejmě usychám
když žádný cucanec neschytám.
Ne, já ti nic nevyčítám,
jsi prostě kretén
a s tebou já pod třešeň nepolezu.
Tak ať si třeba usychám,
namažu se krémem,
a s Máchou pod deku zalezu.
Je totiž Květen
na Slovensku Máj
a ti co někoho maj
tak ty se maj
a jdou si ret spolu olíznout
... se na to můžu vyprdnout
Z RODINNÉHO ALBA
Rozervala jsem myšlenku
tu kurvu, hlavy milenku
tebe z hlavy potratila
A když zbytek vína
... do sebe utopila
I bez hlavy figurína
... už pochopila
Že zmetek se vyhazuje
i z rodinného alba
škrtá krčí splachuje
když cit zkrachuje
Pak se byt vymaluje
nejprv seškrabuje malba
Ty dál řveš přes mříže
Nevenči psa v negližé
...ty couro!
Savo kloktám ráno u zrcadla,
když rozčesávám si bolest,
srdce máchám v dezinfekci,
a rovnám zaťatou pěst
abych mohla uchopit vodítko na psa
oblíct masku a vykročit do ulice
na konci dvorku u pudlice
tam se on rád vychčije
|
