na další stranu
Veronika Svobodová
Jmenuji se Veronika Svobodová, dříve Krpcová, občas jsem psala pod jménem Nika Krpi.
Bydlím už 6 let v Havířově, ale narodila jsem se 7. 2. 1984 ve znamení Vodnáře v Rýmařově a tam se cítím nejlépe.
V Rýmařově jsem chodila na střední odbornou školu, tudíž mám maturitu v oboru veřejnosprávní činnosti, ale není to vůbec nic pro mě. Řekla bych, s hlavou sklopenou, přestože jsem vdaná a matkou skoro čtyřleté holčičky, pořád se hledám, ale to už asi k poetce a ještě k tomu Vodnářce patří...... Nějaká samo publikace na pár listech do antikvariátu, něco na www.liter.cz, něco u vás v Divokém vínu a marná snaha do Hostu...takže, nic moc....asi bych to vůbec neměla zmiňovat a napsat rovnou.... publikace žádná, až samozřejmě na vás a za to vám díky.....Foto je ze včerejška, takže aktuální.
Vybráno z tvorby roku 2006
***
Dneska se budeme milovat
...z manželské povinnosti
a zítra nebudeme
...z obyčejný lenosti
V zahradě polibků
V zahradě polibků
všech doteků a hlasů
já bloudím v noci sama
a při česání svých bílých vlasů
čekám
a i snad bojím se rána
A mlha i noční rosa
nahlas mne děsívá
ležím v trávě nahá a bosá
mráz po zádech přebíhá
Volám tvé jméno
toužím po tvé tváři
a ozývá se vše zahaleno
v tvém hlasu slyším stáří
Ruku natahuješ
rozevíráš dlaně
za sebou mi zatajuješ
černě smutný saně
Už na nich sedím
a spěcháme k zubaté
nevěříš na své tělo hledím
jak je štíhlé a krabaté
Jestli máš mne
Bože
rád
těším se pod tvá křídla
nenechej mne před branou stát
věřit
že k ničemu mi byla má víra
Sedmikrásky
Z nebe padá letní déšť
kropí na louce sedmikrásky
a ty je ráno pošlapeš
bez trocha něhy a kouska lásky
Jen tak sobě sama z radosti
když tančíš v trávě bosa
užíváš si krásy a mladosti
než na louku padne rosa
A květiny zůstanou spát zlomené
vstát a žít už nemohou
a nic víc se nestane
slunce ani déšť nepomohou
Na šichtě
Tiše tě vítám
v mé posteli
můj neznámý pane
Zas zbytečně se červenám
vždyť jsme oba dospělí
nic nového se nestane
Tak ležíme vedle sebe
naše svršky všude kolem
pak lehneme si na sebe
ty zafuníš jak Golem
A po chvilce ve sprše
prozradím ti své jméno
říkají mi Zlatuše
mé vnady jsou mé věno
A tak to je
Nalévám si
z naší staré konvice
čaj a nebo kávu
... jak se mi chce
Koukám
co nabízí mi lednice
sýr či marmeládu
...jak se mi chce
A tak já žiju
někdy sama jindy s tebou
v slzách i smíchu
...jak jen to jde
A po nocích
sama sobě jsem si vrbou
v čistotě i hříchu
...a tak to je
|
