na další stranu
Veronika Svobodová
Po pěti letech tvůrčího spánku jsem se probudila a snad dostatečně nabitá. Znovu jsem se rozepsala, a sama se domnívám, že tvorba je už posunutá jinde. Pracuji na knižním vydání svých básní a shodou náhod (jak už to tak v životě chodí), je na spadnutí i hudební CD mých básní. Hudby a zpěvu se ujala jihomoravská hudebnice Darina Pestová. Trochu ilustruji, trochu si fotím a trochu maluji a je to všechno strašně fajn. Když jsem zde v DV v roce 2006 psala o sobě pár řádků, bylo vše jinak, než je teď. Jen místo bydliště je pořád stejné, tedy Havířov. Počet dětí se rozrostl na tři a zvětšily se i sny a plány. Mou současnou tvorbu lze sledovat na facebooku, na mé autorské stránce Nika Krpi.
Veronika Svobodová
fotografie autorka
BÁSEŇ DOBROUNOČNÍ
Jsem papírová
vášeň
Báseň
na míru
U klavíru
si mě drnkáš
vyťukáváš do klapek
černobílých
Si mě skládáš
do malých přihrádek
notových
Jsem nota
tlačí mě bota
v tvém notovém sešitu
odcházím potichu
počichu
do knihy básní
do slov s vášní
tam vše krásní
tak zhasni
a dobrou noc
vOdNÍ
Na okraji lavoru
taková plechová hráz
v citovém moru
trochu vedro a trochu mráz
Plavu si dokola
smutné nekonečno
topí se mi slova
Kam plavete slečno?
CO SE VÁM HONÍ HLAVOU? NIC
Necítím nic, necítím nic, necítím nic,
přišel mi prázdný pohled do Bohnic.
Každé ráno posílám si sama sobě zprávu,
jak necítím nic, necítím nic, necítím nic.
Píši si prázdný pohled z Bohnic do Bohnic.
ŽELVA V DEŠTI
Na město tiše prší déšť,
lidi se vozí tramvají,
úsměv na nich nenajdeš
na kapky za sklem koukají.
V myšlenkách se ztrácí,
je jich víc, než by sami chtěli,
venku liják stonky květin kácí
a smáčí se ti, co deštník zapomněli.
Boty, ve kterých smutek chodí,
teď skáčou sem tam přes kaluže,
a lidem, co srdce často marodí,
z nebe déšť právě čistí duše.
Venku brečí jak želva letní déšť
a ve mně teď … brečí duše též ...
***
Objímal ji ...
tak lehce
jako sníh když taje v dlani
a druhá vločka teprve padá
Maloval ji ...
ladným dotykem štětce
co k bílému plátnu se sklání
jenž bez tahů barev strádá
Miloval ji ...
VYZNÁNÍ
Zase
bereš krumpáč slov
mlátíš mi do hlavy
aby sis z mého štěstí krov
snad nedělal obavy
Zase
slzný saze
láska na provaze
bez dechu
***
Nebe nebude výš
a ticho více ticho
to všechno víš
a stejně
je ti to líto
-
Ještě tě mám
Ještě tě mám
v ústech
ty tvoje sliby
kterými jsi mě krmil
a já tak dobře žrala
Ještě tě mám
pár vět
mezi zuby
kterými jsi mě krmil
a já tak dobře žrala
/sama sebe obežrala/
Ještě tě mám
***
V prázdnodivných dnech
zadržuji dech
na rtech
bolesti
Cizí
Usmutnělá
myšlenka
s oční slzou
si rozumí
Scházejí se
po večerech
když nemůžou
spát
Opuštěná
halenka
noční vrbou
tam na zemi
Hledají se
v cizích snech
kde si můžou
lhát
V ulici
V ulici rožnuly se lampy
ale svítily oranžově
a posvítily na tam ty
co se líbali jak v jiný době
a něco si slíbili výhledově
pak zaštěkal pes
z jiné ulice
/kde lampy nesvítí/
***
Z nebe pršelo
slova smýval déšť
z duše brečelo
že nevím co chceš
Na blátě
Když nábřeží se rozbrečí
a roztančí mlžní bál
Duše jsou bez řečí
Vítr odnáší listí někam dál
očesává strom do chodníku
Tvé kroky mezi kaluží
v podzimním kabátě
Čas nádechů všech básníků
slov pestrobarevných iluzí
láska klouže na blátě
„Prší básně z nebe, stačí posbírat. Noste deštníky naopak.“
|
