na další stranu
Veronika Svobodová
TEPOMRTVÁ
Ještě jsi mi na dotek
ale duší tisíc kroků vzdálen
A já tu v zapomnění
cizí
mrtvá
Mrtvá
se srdečním tepem
Trochu se klepem
když spolu mluvíme
a studíme slovy
co poletují
jako sněhové koule
Koule
bez sněhuláků
Jen ty nemáš koule
sbalit si fidlátka
a ádié
do prdele
TUŽBOVKA
Někdy chci
opravdovou tmu
a opravdový ticho
a vše co je mi líto
aby nebolelo
Někdy chci víc
než bych chtít měla
A někdy
chci
abych víc rozuměla
svojí duši
a tvojí duši
a zkusit suši -
bych někdy chtěla
Někdy chci víc
doteků co hřejí
a hlasů co mi přejí
štěstí v mém světě
A vy ostatní -
víte kam jděte
Někdy chci míň
všeho míň
a ještě míň
až nic
až úplný nic
na konci
svých hranic
Někdy
je mi strašný
Ale opravdu strašný
smutno
* * *
Prořezala jsem se
prázdnými slovy
keřem trnů
v cizí zahradě
až k našemu tichu
co narušilo statiku
našich dotyků
Abych ti z očí četla
tvou odpověď
co mlčíš
tak strašně popravdě
až bych řekla
krutě
Mezi své nohy zvu tě
jestli máš chutě
si hrát
Kdo si hraje nezlobí
Hraj
než se loď potopí
i s křovinořezem
Zbude ti oslava
s kostkou Míša řezem
A KDO JSI TY? MYŠKA HRABALKA?
Jsi snad nora?
Že se nořím do tebe
v ustavičné myšlence …
Že se šňořím pro tebe
doživotního milence …
A přitom bořím v blátě
v citovém nedostatku …
A hořím
po aktu …
Jsi snad hora?
Že tak funím
a sotva lezu
šplhám
hrabu se …
Abych pak
zahrabala se s tebou!
Jsem snad já
myška Hrabalka?
|
