Robert Poch

ZÁTIŠÍ ZA SVĚTLEM

za prolomenou září nebe
splavným pocitem
mračen brána otevřená
šedavým soumrakem
lovíme sebe
střídavým dotykem
spící nocí
třepotavým svitem
kroužíme vánkem mezi stíny
mlha se nad římsou nebe sklání
lampy zimy chvějivé hoří
v dálce jsi za tichem
vanutím iluzí do teskných snění

BDÍŠ DO VÁNKŮ

dlaní nebe nadzvedáváš
šaty hebkých mraků

bdíš do vzpomínek
podzim zemi načechráváš
vůní teskných dálek

bdíš vzpomínáním
něhou jsi zvířená
protkaná mým sněním

PRSKAVÉ ODLESKY TVAREM VODY

vysypané slzy o poházené paprsky
obzor o jiskry křišťálový vlní
prsty hladí mořské duny
ruce a polibky dešifrují mlčení
šumění mušlí tlumí nezvuky

sněhobílé kapky deště
mezi nimi tvůj hlas hledám
ryby mraků řekou nebe
křehkou vůní zavoň ještě
vlahou nocí když tě volám

otevírám všechny snáře
vodou moře ticho sbírám

ODVÁTOU ZÁŘÍ SVĚTLA MIZÍŠ

spěchám snem dráždivých nocí
pod klenbou mlčení
v šeru pomalých dní
hlas snění v přítmí se vznášíš…

hledám tě slovem vyprahlých dní
hledám dlaň hlubinou noční
šepotem mlhy do nikam mizíš

PŮLNOCÍ ZJIZVENÁ KRÁSKO

Ty roztroušená noční tmou
blízká i vzdálená němou hrou
prstů co třely jen sklo

dotykem noci něžné blízko
svite posbíraný nocí hvězdnou
chvěním utkané zrcadlo
krůpěj něhy na dotyk hebkou

miloval jsem obrazy myšlenek
malované rty na plátno
těla když svítalo soumrakem

miloval jsem lásku pod mrakem
ulicí v dešti když svítalo ráno
napříč celým svíravým obzorem