Daniel Hanšpach

Jmenuji se Daniel Hanšpach. V současné době studuji pedagogickou fakultu: obor český jazyk-francouzský jazyk. Co se publikací týče, mám za sebou publikace na internetu, v nejrůznějších almanaších, v měsíčníku pro literaturu a čtenáře Host a v literárním obtýdeníku Tvar. Mou knižní prvotinou je básnická sbírka "Nezaklínej les" (Nakladatelství Bertoni, Praha 2007).

jestli mě chceš

vylez ven z pokoje
plnýho výstřižků
a panenství
do mrazu
mezi podlidi
najdi mé rty
mezi paneláky

básnické odpoledne

apokalypsa už byla
cejtim to
a nečeká nás nic velkýho
jen po troškách budem si strkat psaníčka do kapes
a když nebude pršet
půjdeme ven koukat na mraky
a okounět
a oni budou chodit skrze nás
příteli

rašení

řeklas mi
že se cítíš chycená
jako motýl co v zimě už nelítá
že jsi mi byla blízko
a poznala mě zevnitř
a že ve mně není rašení

řeklas mi
jak daleko jsem byl
že jsem měl přijít dřív
(z hospody je to 200 kroků)
že měl jsem tě obejmout
a ne se oběsit

že nechám srdečně pozdravovat...

když máš město u nohou
ze srdce nesmělé úkroky básníka
nesou se hradbami sexů dávno umřelých
milenců ztrácejících dech nad křepelkou nedělního oběda
nasaješ jejich vůni ponecháš si její
jemu se ukloníš

mít se kam vracet

(byla půlka noci
někdo mluvil o půlnoci)

nádherná jízda na vrub domům
zakončená buchtou tvý matky

ustlaný vlajky ve tvym pokoji
spadlá kabelka plná důležitých věcí…

… rozsypaný na podlaze všechny tvoje krásy

toulky s Narcisem

jsem dekadentní kostlivec
koukám na tebe
v hled rozloženou před vitrínou
máš krásný šaty
skrývají co je nad náma

rád bych si s tebou vyšel
vysvětlil ti jak plyneme v řece
jako celý tohle město nebem spálený

hvězdičky praskají mezi dlažbou a podpatky
nikdy už je nevrátíme na oblohu
i kdybychom chtěli
moje drahá
nevracej se --- zpět

námluvy

a jsem tvá

provaz pro nuly…

ne nikdy nejsi má
jenom z lítosti
to se pozná jak telefonuješ

jsem chlapec z vesmíru
přibitej k podlaze
hřebíkem

oči máš plný hvězdiček
říkáš
že holky jsou svině

chrochtne ti to v kabelce…

jsem chlapec z vesmíru
zpátky chci
letět mimočasem

dáváš nohu přes nohu
impozantní kladkostroj

echo

echo neslo se
napjatým dopadem jara
echo živého autobusu
na okně reklama na bradavky

pod stromy co plný jsou
nahromaděného veselí
zabil jsem hmyz
aby mě už nikdy nekousnul

slunce vystřídalo déšť
a tak dál dokola…
jen polibek načichnout ti dá
obého