Jan Mladějovský

ROZPLYNOUT SE V NEBE

Když něco vyvedl, býval roztomilý. Sám si tak moc nepřipadal, ale ona mu to vždycky připomněla: tím svým milým úsměvem, tím roztomilým obličejíčkem, tím laskavým hlasem: "Ty jsi tak roztomilý," když vylil čaj po koberci. "Ty jsi tak roztomilý," když rozbil vázu na stole. Cítil, jak je mu to příjemné. Cítil jak ji miluje, jak chce být milován. Byl tak potěšen tou její milostí, jejím pochopením, že začal být neuvěřitelně roztomilý. A jejich dům se rychle proměňoval v neobyvatelnou ruinu. Až muselo dojít k neodkladnému: Rozvedli se asi po půl roce společného žití. Věrka, říkejme jí třeba tak, neuměla totiž vařit. Ale ani trochu. FUJ!!!

NOVÝ ŽIVOT

pluju životem

tancuji s lidmi
chodím po vodě
a přesouvám hory

běžím svůj běh
abych získal
PLACKU

mám zkaženou náladu
hrál jsem si na vraždu
s nožem mával po bytě
on seděl nehnutě
a jen
čumí
psi prostě
vraždě nerozumí

DLOUHO NIC (zima 2007)

a najednou
děcek jak na nebi
hvězd
a řevu
jak sněhových vloček
pocukrovaný kopec
sladké úsměvy
děcka ho sjíždí
a šoupou šusťáky

BRIGÁDA

mezi mrakodrapy palet
FUJ
už sem víckrát
nepůjdu

mezi mrakodrapy palet
svačím sám
ztracen v davu dělníků
jako v
New Yorku

MÁLO PENĚZ MÁM

oknem v obloze
paprsky slunce
fackují oči
málo peněz mám
chtěl bych si koupit
sluneční brejle
ach
jak málo
já peněz mám

JARNÍ SYCHRAVO

vítr bičuje vlasy
ve vousech hadi
kapky plivají
obličeje rozhovoru
půjdem ještě
na druhou půlku?

Z OSTRAVY

v domečku
u kolejí
chlap jak hora
vylívá své srdce
jak zvon
na syna
plnými doušky
a ruce
ruce má žluté od rukavic
od roboty

DĚTI

snesli se jak hejno ptáků
k novým velkým sochám ptáků
v opavském parku

aby sezobali
co se dá
z každé chvíle života
aby vyzpívali chválu svou
nevědomou
nevinnou
děkujíce
že tu jsou

ROZŘEŠENÍ

dole pod mostem
v černé trávě
cink cink
záhada jak hrom
pak
cink cink
přes cestu
krysa s rolničkou

PROLETÁŘSKÁ

kopáči
do půl těla opálení
vypalují zobáky
ještě se ve stínu schovávají
před zářijovým sluncem
jeden
má na hlavě čelenku
jako Rambo
jen ty svaly chybí
a těch peněz
za daleko míň dřiny

NESTYDA

už
nečekaně
první letošní vedro
děsné

svléká před obchodem
nestoudně a bezostyšně
bezohledně
donaha
černou pannu
dočista

REVIZOR

kde jenom jsem toho pána viděl?
v čem to jenom hrál?

už vím!

minulý týden
v té scéně s lístkem
jak jsem jel omylem
načerno

NARCISY

stál tam
nehybně
celý v černém
s rukama za zády
hlavou sklopenou
jak sešlý manekýn
na pohřbu
své životní lásky
u nohou
dva kyblíky žlutých narcisů
po dvaceti pěti za kus

DÍKY

v autobuse na zadním sedadle
ošívá se modlitbička
chichotá se chichotá
neposedí a neposedí:

jsem milován
jak vzácné
miluji
jak úžasné

***

na skle
mozaika fleků
od čenichu

„copak bys chtěl?“

„jít ven!“

ROZHOVOR

viděl jsem dva
hluchoněmé
(muže a ženu)
jak
si spolu povídali:
„……………………………“
„……………………“
„…………“
„……………………………………“
„……………………….“
„……………..“
„……………………………..“
„…………………..“
„…….“
„……………………………….“
„…………………..“
„….“
a pak se oba začali
smát
a nádherně se políbili

AMEN AMEN NA RYBY

vytáhl´s mě z bažiny
smradlavé kde
jako mrtvola jsem hnil
pod sprchu´s mě postavil
oživil a
očistil
poslal chytat
černé ryby

***

dobrou noc
voním tebou
krásně
moc