Helena Andresová

Léto

Až zvláštní vůně
Očekávání

Ztratí význam

Vozy se odpojí
Překročí krajinu

A jiná hlava

Zlomí krev divočiny

Hladina

Ještě je čas
Nenapsat všechno

Ženou ve vybělených šatech
Je postel

Urputná žebra svírají srdce

Spletlo se
Nátlakem hvězd?

Při výdechu žene mě proudem
A já cítím ten tok ve špičkách

To první
Uvědomění těla

Sobectví

Řev

Vůně

Úplněk vylisoval lid

Na ulici
V zahradách

Tísní se draví ptáci
A smrt
Pomrkává

Rozkošnicky a naprázdno
Nedokončeně voní

U dvou psů

Názor na obojku

Vyvenčené řeči


Názvy hospod

Tři nadýchané hlavy

Budoucnost

To co je nevyřčené
Někde visí

Nosiče
Nosíte sebou díla zkázy

Vzpomínky
Otok ticha v stáří

Vánoce

Jedna lampa zbyla
Na ruce
Dohasínající
Popel
Vánoce

Velká noc

Plamen v kleci zimy

Síla

Tělo jak mrtvá loď
Pluje mořem plným ploutví
Tvarujíc tuto noc

Právě se drtí
Spánkem

A všechny cévy s nervy spolupracují
Bez jeho vědomí

To jediné

Se vzdalo

***

Kus země
Kus nebe
Plochý dnešek

Nevinné pobřeží vinné přílivem

Klín jako
Vyretušovaná první stránka

Ve skutečnosti
Suchý a přísedící ve skupině jiných klínů

Polobalvan

Obteklý řasami

Vláda

Otvírám branku

Zatínám dlaždice

Den jenž je nevítán
Obratem klíče v zámku

Tisíce zelených vran
V pytlíku spánku

Okap

Tichý cizí jazyk
Překládá ten druhý

Doslov

Krve

Úplněk

Sto těl

Anebo dvě stě těl

Ze dna obojku váha odpadává

Stín kosti boku zrcadla

Odráží se tváří od popela

V živé náruči se jako moucha chvěl

Zářivý kotouč středu

Zrůdy skla

***

Kdo láskou zabíjel

Do deště věčných těl

Zapíše tělo svoje

Teď

Nikdo by si nepomyslel že se to vrátí

Suchý rok

Podtržená



A přece o tom byly noci a o tom byly dny

Sténání

Smích

Rozbití jak samota

Oni klepající a přející nám dobrý lov

Já v tobě a ty ve mně dokonalá pocta životu



Jak jen se dá

Jak jen se dá

Taky

Provápněné mraky ve snu
Upocené srdce v těle vlaje
Síť myšlenek
Kde prvním slovem
Zle je

V ubrousku špetka hlíny
Nosí tě sebou
Mokrý tmel
Ve kterém hoří trošku
Mezi

Helena

Teta pravila
Že budou k večeři bramborové placky
Psala jsem manželovi dopis
Bez háčků a čárek

Teď právě přemýšlím
Že některá slova mají bez háčků a bez čárek
Jiný význam

Píši-li
Manželovi
Pak myslím jednoznačně

Plácky

Plačky

Stín

Kovová mušle na talíři
Okvětí kopretin

Trošku jen trošku
Vytahá duši

Vlasy dá
Za uši

Vlhký stín

Zítra více ženská

Mladé ženy někdy říkají
Starším ženám

Že se nemohou s nimi měřit

Tvrdí to pro jistotu
Letu bez křídel

Ostatní tvorba Heleny Andresové publikovaná v Divokém víně:
DV 35/2008: Faktor X, Tanec
DV 34/2008: Spleteni
DV 31/2007: Čekání v tom, Tvůrčí cit a další
DV 23/2006: Pravomoc noci, Listopad a další