na další stranu
Martin Srnec
VĚDA ŽIJE
Je konec sluncem rozpálené manifestace
nad vědou se snáší hořký zápach kapitulace
Dav se rozpouští v přecpané ulici
jako kostka cukru ve vlažném čaji
lesní rohy gaudeamus odtroubily
Ne to nejsou vědci to jsou pitomci!
vykřikují mudrci nad pivní sklenicí
Kreslete si svoje pomatené oběžnice
Vědci přeci svědčí život o chlebové kůrce
Kašlem na to co bude za padesát let
Předložte své patenty a hned!
Je konec manifestace
a jako smuteční monstrance
slunce třísní zlatem střechu Rudolfína
Dokud věda žije ještě se nevzpomíná!
***
A srdce ti krev žene
po lebeční stěně
a když se tak usmíváš
hladově zívá
tulíš se zahřívám
krvi je zima
Odrostlá sunaru
bere si potravu
pro svůj růst
je bezbranná a mladá teprve
avšak na rtech mých úst
už zahryzlá do krve
KVĚTEN POD KAŠTANY
Včely se rojí do závoje
s přívaly bzučení
hlavy vnořené do peřeje
ležíme svlečení
Tvé rty květy prudce voní
smůla po kůře se roní
a kaplička za ploty
se tetelí a zvoní
HORKÁ LETNÍ NOC V JERUZALÉMĚ
Jako srpek vydlabaného melounu, napíchlého na špičce bílé mešity,
se tetelí pozlacený plechový měsíc a zvolna se do něj nalévá noc,
až přeteče přes okraj. A mladou židovskou vojínku
s přísnýma černýma očima, opřenou o samopal,
zataví jako kávové zrnko do chladnoucí čokolády.
ZÁTIŠÍ I
Ticho jarních nocí
kruhy v louži v níž se líhnou pulci
magický odraz měsíce
rozpůlený veslem rybářovy pramice
Stříbro z kopřiv do hlíny se třepí
V rumišti po něm jiskří střepy
a na pozadí v bujných trsech ostřice
rejdí malých šídel rojnice
PORTRÉT I
Dvě krásky
s řetízky kolem kotníků
jedna s kousancem na lýtku
Obě na bobku
Ve vlasech prstence Saturnu
květy jitrocele
Té co se právě zuje
malovaná srnka na pupíku
s dýkou z rukou lovce
píchlé pod srdce
do de chu je
PORTRÉT II
Duhovky v barvě severního slunce
se jí lesknou hladkou kůží sumce
Řasy proužkují jako triko námořníka
její jemnou tvář
A zatímco ji slunce
ještě z jedné půlky svléká
po druhé už se vlní polární zář
***
Ráno se probudí u Vltavy překvapeně bos
setře rosu z čela
a moucha která právě uletěla
byla by jeho pstruhem na víně
Teď se však motá vyhládlý v Karlíně
Půjde raději poslouchat racky na březích
přát si plnou náruč hovězí
stát se kapitánem říční lodi
prožít dva roky u Volodi
Kdyby tak tušil kde jeho přístav je
Do jakého tunelu se řítí jeho koleje
Kdysi se dočet že osud je řízená náhoda
a náhoda los mocné přírody
a že kdyby se nepsala pravidla
zrušily by odbory
A pak že slušelo by se více pokory
a v ženě trochu opory
Jediné co ale má je nůž v kapse
dopis a razítko na dopise
a rozcuchané synapse
chaos v doplňcích
a vůbec v celém pravopise
Zrovna zírá upřeně
do výloh laciných bufetů
než zatáhli mu na noc roletu
Pak kam složit zase hlavu?
ve vlaku co jede na Opavu
U ŘEKY
U břehu jen nepatrný říční proud
skoro zrcadlo
a úzká stébla trávy se plazí podél tvých rukou
až k bradě
a nutí tě pšíknout
a já ti tu hraju divadlo
a ty se mi směješ Co tě to ty blázne zase popadlo?
než po chvíli tvé salvy smíchu utichnou
a jsou slyšet žíznivých komárů doteky o hladinu
Do další sloky slova v puse uvíznou
a do krku zpět sklouznou
utopená ve vínu
NAROZENINY
Noc podobná bílému reflektoru
V ní hlučný kosmonaut
vystřelený do prostoru
A po obzoru těkají
křídová bělma očí
jako rozpité hvězdy
na nebeském kolotoči
VYZNÁNÍ
Chtěl bych vás slečno
ke mně pozvat na thé
tu chvilku rozvinout ve věčno
než u mě dopijete
A protože vím že nepřijdete
chtěl bych alespoň v jedné větě
vyznat vám svoji pokoru vřelou:
Jste noční půvab dnešní Prahy
- Lucerna nad Vltavou
|
