Martin Srnec

Poezie je starý vor
co sváží fůry metafor
od pramene kdesi z hor
od dob kdy člověk boží tvor

RUCE

Paprsky se tříští o tvé prsty
štíhlé prsty svíčky co si plají
Světlo dozrává v tvé dlani
v jablíčka co se červenají

MÉ ŽENĚ

Jsi ještě krásnější než včera
Na dvě srdce
ses mi ráno rozpůlila

K POLEDNI

A to už lze spatřit Čtyřkoly a jejich bílé chocholy zčepeřené nad špalky komínů. A země topí jak stará pec, za krkem šimrá vřes a já spím, tak tvrdě spím za pecí. Trafo nad hlavou hučí jako ve čmelíně, k nosu proniká z hrnce vůně telecí a den se převaluje až nábožensky líně, krajinou v síti houpací.

Ostatní tvorba Martina Srnce publikovaná v Divokém víně:
DV 83/2016: Nejmenším
DV 75/2015: Voda
DV 74/2014: Můj budoucí život trepky a další
DV 71/2014: Hodina bačáty a další
DV 68/2013: Bechyňská věž a další
DV 64/2013: Nové časy, Jarní luft a další
DV 61/2012: Robert Falcon Scott a další
DV 53/2011: Poprvé mezi proudy aneb tvých 16 a další
DV 51/2011: Afrika, V dešti a další
DV 43/2009: Věda žije, Květen pod kaštany a další
DV 41/2009: Po bouřce, Letní den a další