literární časopis založený v roce 1964

Martin Srnec

AFRIKA

Krajina rychlostí plaché srny
Uhání k obzoru své vlny

A řasy v pozoru
střeží dva serafy krásné Kateřiny

jen co po dlouhém krku žirafy
slunce se vyhoupne do koruny

V DEŠTI

Oči neonů ve večerním pláči dunění bez zvonů utápěné na pavlači v moři slz
se kocour krčí na dvoře pod okapy odkud crčí když měsíc plave spoře skrz
a hejno mraků usedá na římse ulice plné křiku v loužích bouří se
jen pod klenbou noci most zívá ve sprše deště si řeka zpívá a celá ježí se

SOUBĚŽNICE

Jako větve do kmenu
jako prsty do dlaně
jako cévy do srdce
jako kořeny do stvolu
jako prameny do studně
cesty vedou k domovu

a kolem bílé jabloně
podpírají oblohu
od obzoru k obzoru

***

V ruce hrábě
lehce nahrbený před sebe
důlek v trávě
z kopřiv rovnou do nebe

V očích si stele spánek
a na trakaři seno
v poli svižný vánek
má s chrpou roztančeno

VALERA

Na čele letokruhy dorůstají
Kolik životů v nich vyryto asi je?
Nad šedým strním nebeské oči vynikají
ještě jednou z nemocničních oken salutují
nashledanou sbohem za zdarovje

Kam srdce spěchá proč tak krutě slábne
dvojkvětí hořce neviditelně a přesto hořce vadne
zatímco poslední vlny lásky kardiograf píše
nashledanou sbohem přejeme si tiše

ČESKÁ DIVOČINA

Divoško z chudoby
kdosi tě ostřihal
obočí vyškubal
do bezpodoby

Však vzpomeň si na doby
kdy si byla bosá
až po bradu ve
větrolamech kopřiv
podél trati

Večer si natřela
svá záda karbolem
a mezi prsty zavoněla
senem
A dýchala hlínu
svým zdivočelým tělem
a lákala si na
ztělesněnou divočinu

A ve tmě
ti vlasy hučely chrousty
a oči v tom temném houští
se rozvíraly v kopretinu