na další stranu
Pavlína Vítková
***
ve zpustlých sadech
na šlachovitých pažích
mementa života -
- jablka plná
stařeckých skvrn
k zmizení odsouzená
v šedivých vousech trav
kde nikdo nesbírá
a kde břitva větru holí svraštělé tváře
krůpěje krve zase padají
tak život uniká
po jabkách
KODAŇ V CELETNÉ
Panter noci
přichází plíživě
V nitru těla průstřely
zrcadlové chodby
s točitými schodišti
utopené v sinalém světle
Kdo ulehne na panteří kůži?
Zraněné světlo dýchá horečně
na stupnici roste neurčitost
A světlo za tmou jak v hrobě uložené
ve vrstvách zkameněliny pravd
jež zůstanou
skryty
ANDĚL SMRTI
stál uprostřed křižovatky
s naléhavým výrazem
- snad řídil dopravu -
mávaje při tom
černým
praporem
ŽENY
Naříkáme:
Kolik příležitostí zastláno v duchnách!
Kolik utopeno v polévce!
Kolik vypráno v pračce!
Kolik rozšlapáno po podlaze!
Kolik setřeno s prachem!
Ale kolik příležitostí má růže?
|