na další stranu
Pavlína Vítková
***
slunce prospívá
po ranní kapičce
ovocného likéru
zatímco
v závětří vítr větří
víry svinutých vůní
jak klubka hádků
na Gorgonině hlavě
jež padá do krajiny
sálající stigma
ulpívá
PO PORODU
bzučící úl
dětského pláče
v šedivém vlasu
sedlá krev
cizí obličej
roztříštěný
pavučinou
nad křečovými žílami
medově sladké
vznášení
k srdci
***
tyrkysová můrka
v záchodové míse
s krajkou
očistkové krve
TONIČCE
bílé dny
kdy tlukot jejího srdce zní v hrudi mé
ochmýřené tělíčko v lůžku něhy
saje svět
v tichu
motýlí třepetání víček
čas svinutý povijanem
uvnitř
zázrakem oživlý
shluk buněk
***
jitřní ticho
vykreslilo stromy
v korunách
zkřehlé dlaně
javorových listů
se loučí
šelestí sbohem
jak duše těch
co nevrátí se
s jarem
skrze jinovatku
copy sluneční
svázané
smuteční stuhou
dýmu komínů
nekonečnou
jak stesk
|
