na další stranu
Jana Franková
Narodila se v Brně, studovala Ekonomickou akademii, zde první pokusy o
literaturu - poezii, první kniha Svlékání z těla 2009- formou deníku
rozhovory o depresích, druhá Trnová koruna, tentokrát už ve spolupráci
s ilustrátorem Dominikem Petrem, lehce kontroverzní pohled na svět a
na vnímání člověka a víry, třetí opět ilustrátor Dominik Petr, Život
mezi prsty...tentokrát již o životě kolem a i o lásce...
DIVNÁ
Bydlí tam za přivřenými víčky
Za plotem z řas
V chatrči duší a snů
Kam světlo
Neprosvítá
V paměti prosklené
A oni si myslí
Prý divná bývá
V rukách co k nebi vztahuje
Život ji proplouvá
Jen tak
Mezi prsty se nezachytí
Navštívit
Ti
Co ji chtěli
Už na prahu
Zkameněli
RANNÍ ROZHODNUTÍ
S ránem zapíši své sny
posledním měsíčním paprskem
do paměti
Jsou to jen změti
Nicméně
Smetu si drobečky ze života co zbyly
Dlouho jsme žili z dluhů
V rolích shrbených sluhů
Kouzelnice v zeleném
pomotala hlavu kde komu
U domu stopy zanechala
Vyvdala se
zase za mága
Trochu porozumění dám si k snídani
Zapomenu na rady
Do ranní zahrady vynesu si kávu
V hávu z mlžného oparu
halím ramena a zbytky trápení
MÁ ZEM
Vůně pryskyřic
odchází dýmem
k oblakům
V hnízdech černých čápů
spí má zem
Kotníky svázané
Netuší
Volná je
Dávno
V knize zamčené
houslovými klíči
ztichl hlas
violy
Domovu zpívala
Kde jsi
V divokém panoptiku víry
nikomu nescházím
Řekla bych
ani sobě sama
A
vím jen
Mé nohy v cestách
nezahynou
DIVNÁ
Bydlí tam za přivřenými víčky
Za plotem z řas
V chatrči duší a snů
Kam světlo
Neprosvítá
V paměti prosklené
A oni si myslí
Prý divná bývá
V rukách co k nebi vztahuje
Život ji proplouvá
Jen tak
Mezi prsty se nezachytí
Navštívit
Ti
Co ji chtěli
Už na prahu
Zkameněli
PRODLOUŽILY SE STÍNY
Prodloužily se stíny
Ve výškách teras mrakodrapů
poletují splíny
Nohy skrčené
sedím na parapetu
V prstech poslední cigaretu
sleduji scénu noční ulice
Smutky s životem jepice
rodí se
v lidských chybách
Slzy rozmazávají světla lamp
A
bolest se roztéká v červáncích
Na spáncích vrásky zanechává
To se stává
Před tím
jenž dolů z okna slezu
okamžiky spoutám si
do řetězů
MODLITBA
Bleděmodré blues
ve večerním dešti
vypršelo
Noc temná
dům objala
A já
při náměsíční pouti
tvými řasami
mezi druhou a třetí hodinou
ranní
Oči zdvihám k obloze
k bíle hvězdě
Josua
Malověrná
volám
po spáse
V ostří
liliových květů
rodí se v rose
svítání
RANNÍ ROZHODNUTÍ
S ránem zapíši své sny
posledním měsíčním paprskem
do paměti
Jsou to jen změti
Nicméně
Smetu si drobečky ze života co zbyly
Dlouho jsme žili z dluhů
V rolích shrbených sluhů
Kouzelnice v zeleném
pomotala hlavu kde komu
U domu stopy zanechala
Vyvdala se
zase za mága
Trochu porozumění dám si k snídani
Zapomenu na rady
Do ranní zahrady vynesu si kávu
V hávu z mlžného oparu
halím ramena a zbytky trápení
Noc byla zmatená
Myšlenky netečné zarovnám do krabice
Nic méně a více
Chápání je zbytečné
A...
Téměř v počátku života
už prší do louží
A já houpám tě v dlaních
Je ti tam těsně
Svírám víc
Bojím se
bojím
Abys mi nevypadla
BLÍZKOST
Ani neskládáme do vět slova
jen náznak postačí
tak tiší a jinačí
sebou jsme prorostlí
Břečťanů zelených klestí
Je naším společným scestí
Ztratíš se a najdu tě v sobě
Patříš mi
Patřím tobě
Toulání bez ztracení
Pevná zauzlení
Pouta jsou silná konopná lana
Nedočkavá rána
V soumraku usínám ve tvé dlani
Mám jedno přání
Zůstat tam pevně
sevřená
BUDE HŮŘ
Tak mi tak připadá
Uvadá
ta láska neskutečná
Království bláznů
připoutaných osudem
Láska se vytrácí jako kouř cigarety
Nedořekneme ani konec věty
a hádka vzplane
Mám strach
Hořet nepřestane
Každý můj výkřik utichá
v hluchotách
Schovali jsme se ve svých samotách
A bude hůř
ČEKÁNÍ
Dívám se dolů k rozcestí
Nevěstí žádný návrat
Kapkami deště vrací se vzpomínky
Droboučké kamínky bosé nohy hladí
Pár slz ukáplo do kapradí
Vzpomínám
Už ani nevím jestli si kávu sladíš
Tak dlouho čekám
Smutky si usedly do mé duše
po dlouhé pouti
a já jim nabídla místo u stolu
Tak jsme tu pospolu já a oni
Klekání zvoní z dáli od kostela
Neklidem jsem rozechvělá
kde asi můžeš být
Obzor se kryje nocí
a ty se ke mně nevracíš
DÁŠ MI I
Sladký polibek a růži s trny
Kapičku krve na prstu
přikládám ti ke rtu
Divné spojení
Po zrození úsvitu pohřbíváme v sobě noc
Den rozbalí se jako nečekaný dárek
Vyřknu tvé jméno
a ono má svůj stín
Slunce mu ho darovalo
Tak mnoho a tak málo
DÁŠ MI II
Odezírám ze tvých rtů
odpovědi na nepoložené otázky
Nic nežádáš
Všechno ti dávám
Během zlomku vteřiny
Jak málo postačí
Všechno si vezmu v okamžiku zpátky
Slušíš mi
Vím to
DÁŠ MI III
Ustrojím se do tebe
Musím už jít
a ty mne nezadržuješ
Vrátím se
jako pokaždé nečekaně
Všechny hříchy mnou nespáchané
odpouštím oběma
Prozatím
SNY
Jak hladké lesklé tělo hada
Tiše se vkrádá
myšlenka zrádná
do hlavy mojí
Trochu se bojím a trochu váhám
po tobě sahám
V beznaději lapené pod peřinu
neváhám ani na vteřinu
Všechna ta moje muka
zachytne ruka co mě chrání
Tichá stráž ve spaní
splašeném jak koně divocí
Jsme snů svých otroci
Ne páni
PODLÉHÁM
Podléhám tvým hebkým slovům
Hladí mé otázky
zvolna
Podléhám
K souznění svolná
chci si hrát
Podléhám
citu ve tvých dlaních
Chci spávat
na nich
Dokud noc naše trvá
Podléhám
bílému světlu létavice
Podléhám
a
žádám si více
SHERRY
Rubínová sherry ze třešničky
upíjím pomalu ze skleničky
Za víčky zavřenými
očekávané neřesti promítám
Lehce namítám důvody omílané
To co se stane
stát se má
Oba to víme
Opíjíme se sliby a kdyby
víme to Kdyby dávno neplatí
a zaplatí každý
Navždy a navždy napořád
Mám ráda tě a máš mě rád
Milování v hříchu
neseme jako pýchu
v zapovězení
ROZEPŘE
Bojuji sama se sebou
Srdce jsou vlahá
nezebou
Říkám si
nic se nemění
V setmění vedle sebe uléháme
Sebou navzájem opuštěni dnes
tou tíhou ani neusneme
A ráno své sny zameteme
pod koberec
SAMA JSEM
Stojím bosa na prahu
domu osiřelého
Tolik jsem věřila
v návraty vlaštovek
Hledím úvozem
do ohybu prašné cesty
Přeji si
aby cokoliv tam
pohnulo se
a rozmazalo ten obraz
vmalovaný
do očí prázdných
Pořád věřím
Malíř ztracených chvil
uchopí štětec
namočí jej do barvy
na paletě
Kdo ví
vždyť i stín můj
tak náhle opustil mne
S ozvěnou
tvých posledních kroků
SAMA DOMA
Dům s bílou oprýskanou omítkou
s laskavou nabídkou tepla u krbu
Smuteční vrbu minu
u branky v pantech vyvrácené
nic není tu nijak cenné
prosté doma
co všichni milujeme
Postávám u dveří
Opřena pevně pohledem do cesty
Nevěsty odešly do života
Samota zůstala mi věrná věrná
Dotěrná
Jak kočka cizí
odkudsi zatoulaná
Otevřu dveře
a vejdu dovnitř
Sama
SCHOVANÁ
Bouřlivý vítr od tebe vane
Vlasy mám zacuchané zlobou
nějak zkazili jsme to dobou
nebo čekáním na příznivější časy
Hladomor a poté hodokvasy
Kam jsi se ztratil
Hledám tě v letním vánku
když hladil jsi mne v tichém spánku
na dece milováním prohřáté
Jsou zaváté sněhem polštáře
Nikdo z nás se nepáře
se slovy vybranými
Tělo škrtiče omotává naše těla
chtěl jsi to tak a i já to chtěla
Nenajdeš mne a nehledáš
Schovaná nečekám
Učešu se sama
TANEC POSLEDNÍ
Poslední taneční obrátku
Jeden krok tam dva pozpátku
Hraje už hudba falešné tóny
z dálky je slyšet umrlčí zvony
Tělo se potácí ani krev neteče
Život tak v nicotě kde komu uteče
Tančila divoce tančila ladně
on však jen díval se bokem a chladně
Srdce ji bolelo ptala se smutku
někdy mě miloval … miloval vskutku
Zatlačte do důlků zvědavé oči
ať už to nevidí jak svět se točí
Ruce jí sepněte u hříšného klínu
a jest-li můžete… odpusťte vinu
U ohně tančily jak v transu ty nohy
když zoufale vzývala na pomoc Bohy
Hudba dozněla ty nohy ji ztuhly
tak jí je srovnejte do dřevěné truhly
Za pohřební károu v bouřce se nepráší
odváží sólistku v bělostném rubáši
Tam
V kraji u cesty trochu stranou
choulí se dívka s duší rozervanou
Boty má mokré
vlasy zplihlé
Dívá se za károu
oči zjihlé
chvěje se a do sebe se halí
…
Kde jsou zbabělí pozůstalí
…
Dívko s jedem v těle,
tohle totiž nebyla tvoje kára, sklop oči,
za tvojí károu
by totiž v blátě byly stopy
bosých dětských nožek
…
Není to tak
zvedni oči na obzoru je duha
Rozvaž už z duše černou stuhu
jdi s holčičkou tančit pod tu duhu
Jeden krok vzad dva před
rytmus ťukám
Položte květy k Božím mukám
pro moji sólistku
věnováno Poisongirl
Lence a její malé tanečnici Silvince
TULÁKŮV VALČÍK
Tulákovi zrodila se v hlavě melodie
Rapsodie na toulání
Do dlaní zapsal ji trávou
hravou a lehkou valčíkovou notu
Zašněroval provázkem si botu
a dál šlapal krajinou
Nemyslel na jinou v osamění
na její tiché znění
až těžké ruce spočinou na piáně
v zájezdním hostinci
Se špínou na límci košile
zbloudile putoval cestami necestami
Pozdravil všechny
co šli tak jako on sami
a
nemálo jich bylo
Pojídal co od včerejšků zbylo
a neměřil čas
Na starém pianině víko zvedá
Zkusit zahrát valčík mu nedá
pro pár hostů skloněných nad sklenicemi
a pro věšák s čepicemi co odložili
Naslouchají lehce přiopilí
Smutná je melodie znící
chybí i stínoví tanečníci
…
Slza se v koutku oka chvěla
Hudba jen tišeji
tišeji zněla
Snad ze žalu a ze zjištění
Bůh není
TICHÝ VEČER
Obracím minci zašlou v naději
mnoho si nepřeji
Orel nebo panna jedno jest
Rozhodneš
Teplo a světlo z krbu uzamklo tmu venku
Nalij mi sklenku jablečného vína
a přilož tak dvě tři polena
Jsem znavena tím chladem
Psa vypusť zadem na terasu
Hrábnu si do světlých vlasů
Je to dojemné a já tě svedu
Mnoho nedovedu
Nevěřím na krásu
náramky ze štrasů mi postačí
Nemračíš se
S vážnou tváří přilehneš
Hlavy se potkají na polštáři
Povídej něco
Cokoliv
TOULÁNÍ
Ranní loukou brouzdám se pomalu
poslouchám Panovu píšťalu
Stopu lehkou nechává noha bosá
Z kontryhelů vylévá se rosa
Žíznivá půda ji vypíjí
Ubíjí nás to jití nikam
Modlitby šeptem říkám
Šaty mám odspodu urousané
A vlasy rozcuchané tancem ve větru
Choulím se do svetru
pustil už do volnosti oka
Oči otvírám do široka
Svetr co pletla má máti
láskou se platí
po staletí
Láskou a zrozením dětí
Také jim svetry upleteme
než někam od nich odejdeme
Najdou nás v útěchách ve vlně smotané
až jejich čas nastane
Ten čas loukou brouzdání v zamyšlení
Ten čas tichého vytušení
VÁHÁNÍ
Jako hvězda před tím než vyhoří
Září
bliká a chytá druhý dech
Vzhlíží se v rozbitých zrcadlech
uhlazuje si nepokojné vlasy
Otvírá okno do terasy
a vánek teplý do pokojů vplouvá
Už nikdo tu není a nikdo ji nepřemlouvá
Hlavu držela nad hladinou
chtěla být jinou
Avšak nečekaně topí se
ve vlastním rozhodnutí
Tisíce zvláštních chutí…
VÍTR SI HRAJE SE STÉBLY TRAVIN
Na louce v trávě v bodláčí ležíme nazí
Loď odsouzení se plaví po vlnách
už bez nás
Svět naschvál přelomil jsi v půli
Tak teď utíkej
no
nepohneš se z místa
Poloviny se otáčí proti tobě
Víno je trpké toliko…
O zeď svých snů rozbila jsem sklenku
A na tebe
na tebe počkám venku
Až bude už všechno ztracené
budu doufat
že svět předběhneš
i s tíhou na svých ramenou
Podvádíme sebe a svoje děti
s tváří kamennou
Skloněnou hlavu k zemi a oči
Upřené do kamsi
VÍRA
Půjčím ti oči
Pláčou
Své sny ti daruji
Tolik tě miluji k nepochopení
Není už co bych více dala
Tíhu všech slz jsem překonala
Srdce ze skla
Průhledné skrz naskrz
Rozbité a celé bez slepení
Hranice překonává zapomnění
Znáš to
Kdosi to ví
Všechno tady je na dosah
A daleko
Kdosi nás odsoudil
Neznal nás
ZMĚNY
Nechci aby ses změnil
jen chci abys byl někde poblíž
Poblíž ke mně
Dobro má tolik stránek
Přečti je než zmůže nás spánek
Knihu nemusíme vůbec dočíst
obsah v nás stejně utkvívá
krytý do věčností
Tak se obáváme i malé změny
pro druhého
Tak se obáváme sami sebou zůstat
Krajina pustá je naše duše
Do retuše deníku zapsaná zapomněním
A strachem každodenním
Pořád je něco nějak špatně
Vyhovuje nám to
láteření
ZTRACENÉ CHVÍLE
Odívám se do noci
Pomoci nežádám
V neurčitosti rána objímáš mě pevně
V bazaru levně prodáme hloupé chvíle
Na míle nás vzdalovali mlčenlivostí
Vzdáleností až někam daleko za obzory
O ničem a nikom rozhovory
a
hádky
Vrátíme čas zpátky
ještě dřív než usneme
TESTAMENT
Ještě jsem trochu živa
Trochu
Posečkám malou chvíli
jen co bych ke dnu se dopila
Vám ráda bych sdělila
že
až prohoří moje kosti
rozhoďte popel můj do volnosti
neb raději snad
vsypte jej mezi kořeny stromů
Budu se vracet domů
v šumění listů
Nechci mít bustu na skříni
a papuče
„Mé pozůstalé“ v předsíni
a prosím
ať ve snech se vám ani nezdám
Budu zas znovu vzhlížet k hvězdám
Smířená
ZEPTALA JSEM SE PROČ
Zeptala jsem se proč
Miluje mne
Mne mezi peklem a zemí
Hluboko sahám si na dno skoro až
Na kuráž napiji se zhluboka
krvavé vody z potoka
Kdybych tak
Kdybych tak alespoň nebyla pořád sama
Mým pohledům obraz světa uniká
Nic neříká
a já mám strach
Všechno rozvíří vzpomínky našich dnů
Dávno minuly
Vypluly myšlenky až na hladinu nebe
Odpověděl mi
Protože…
Protože…
Máš jenom mne
a já
Mám jenom tebe
ZVLÁŠTNÍ DAR
Přijala jsem tě darem
v tom je to nebezpečí
Pro něco jsi přišla
a to něco také dostaneš
Dodnes jsem to nepochopila
Napsal si to
jako bys tomu ani sám nechtěl uvěřit
Nakonec nic jiného ti asi nezbylo
Jsem hloupá
mluv jednodušeji
a řekni mi
o čem se ti zdávalo před mnoha lety
A o čem dnes
Proč mne budíš
vidím-li nás tam ve snu dobré
Proč
Setkáváme-li se sami se sebou
Také se bojíš
Bojíš se ztrát
…
Vstaneme a já ohřeji mléko
ZASTAVENÍ
Přání nevyřčené
spadlo na zem s úlomkem hvězdy
Vítr dýchá z hor
Někdo ve mně utíká
Nevím kam a proč
Odsouzena ve své ubohosti
snad jsem tu naposled
U zchátralého domu za alejí z jeřábů
za kliku vezmu
vejdu do otlučených vrat
Jen se tak hřát
Chvíli u ohně vašeho bych chtěla
pak zase musím dál
Někdo mne očekává
Dlouho již
VOLÁM
Jaro na mě zapomnělo
docela
Vracela jsem se zase závějí
Paprsky nechtějí mě omladit
Tráva pohladit nohy
Volám Bohy
Zaspali jste s otvíráním bran
Zimy ran mám mnoho po duši
Nesluší se vás prosit a volat
Vím
přesto poprosím
Nemohu už dlouho čekat
dochází mi síla
Bojím se
První tulipán bych už nedožila
kdybyste posečkali
Prosím
STARÉ ČASY
Věci a lidé
životy svoje zvláštní mají
Ztrácí se
Ztrácí a znovu náhodou nalézají
Umírají
Na fotkách ulpívají staré časy
Prohrábnu vlasy
s údivem jak to letí
Kdosi ukradl nám děti
Na cosi dlouho čekáme
A život mezi prsty teče
Jdeme do steče od zrodu
Tisíce důvodů
K čemukoliv
NEZAVOLÁ
Pavučina opuštěná v síni
Rozházené stíny po světnici
Peřina odhrnutá spící v opuštění
Nikdo není ve studené posteli
Zastlaná dovysoka byla vždy v neděli
při odpolední kávě u mámy
Pantofle neobuté čekají
Pohladíš polštáře potají
Obrazy vzpomínek na slzy roztají
Tvé jméno
hlas ten už nezavolá
DNES
Nešetři slova pro mé utěšení
Nešetři ani pohlazení
Nešetři slovy líto mi je
Nebraň se říkat srdce bije
pro tebe
Nešetři touhou dokud na ni čekám
Nešetři přísliby jichž zdánlivě se lekám
Nešetři dneškem už nepůjde navrátit
Nebraň se koupit cokoliv a zaplatit
čímkoliv
Verše nenesou trápení
Znamení
Básně nejsou zoufalé
Pomalé
Nejsem ta kdo umírá
Nejsem ta kdo se tomu brání
Přijmu umírání
Nastane-li soud poslední
Jen jinde se pak pro mne rozední
Vím
Nešetři slova
dokud poslouchám
DOMA
Tak trochu to voní zatuchlinou
Paprsky světla se stíny splynou
A navlhlá peřina tělo objímá
Až mě to dojímá k smíchu
Venkovskou pýchu si honosím
Pasáže v sobě nenosím
Jen lesní cesty plné sněhu
mám ráda tu bílou něhu
V rozepnutém svetru
na zapraží stojím
A tolik se bojím
že mi to ukradnou
DOTEKY
V myšlenek divokosti
doteky ztratily se
V opuštěných prstech
už ukryty nejsou
Nikdo je ani nehledá
Ve studeném světle hvězd
tiše tančily v temnotě
jíž osamoceny procházely
Neulpěly na kůži
Ví kdo
Snad k zemi spadly
bez nadějí hledat cestu
v rozbřesku
srdce pošetilého
PARAVÁN
Přehodím šaty
Naliješ brandy do široké sklenice
Smutky jsou jepice
Házíme po slově slovíčky
Touhu
si střežíme za víčky
rozzářených očí
Hlavy se točí
točí
Důvěrnosti z prstů prýští
Hrajeme hru na chvíle příští
Myšlenky ztrácejí cíle
v lehkodušnosti
kratochvíle
Už máme trochu upito
Cirkusové šapitó
Dál pijeme na zapomnění
Na život
Na jemnosnění
JARO
Ve stupnicích C moll
zpívají ptáci
Život se vrací k nám
v onom ševelení
Nohy bosé si laskáme
po zeleni
Nesmělé doteky se Zemí
Jen chci říci
Dnes tak nějak dobře
že je mi
Pod postel zakopnu papuče
Do mojí náruče
se náhle vejde celý svět
A květ sedmikrásky
co utrhla malá ruka z lásky
Připnu si do spony na vlasy
Však už
se blýskalo na časy
MUŠKÁT
Sedím na kamenném schodu
Ve sklence nalitou vodu
čistou
Za plotem jsem si jistou
Jehlice slabě cinkají
ponožky pletu
Červený muškát na parapetu
je společníkem milým
Možná ten obrázek zdá se být starobylým
ale
já to mám ráda
Myšlenky spřádám
a pokud se v počtu někdy spletu
do oček vlny je připletu
napořád
A tebe v zimě budou hřát
PŘEMÍTÁNÍ
Povídal jsi mi
Holky na mě stávaly řady
a já se smála a věřila ti
a jen si přeji
abych byla ta poslední
Tak nějak si nevím rady
A už se brzy rozední
Hladíš mě něžně ve tmě
já se ptám
chceš mě tak jako já
už napořád
OLOUPENÁ
Chovám tě děťátko
jenom tak nakrátko
jak mi jenom dovolili
Tak vidíš ten nesprávný svět
Za trest mých třinácti let
jinou mámu ti vyvolili
Uvnitř je mi uboze a chudě
Ptám se jen
zda milovat tě bude
tak jako já bych milovala
Líbám tě maličké
naposled zlehoučka na čelo
dát z rukou se mi tě nechtělo
a přece jsem tě dala
A do dlaní prázdných
smutek si naplakala
pro Barunku
PROBOUZÍM SE
Probouzím se
z noci unavena
Ve snu jsem byla uzavřena
v šedé cele
bez mříže
Obejmeš mne
Hlavu zlehka držíš v dlaních
Jsi moje poslední přání
Zašeptáš
PROMÍTAČ Z LETNÍHO KINA
Obrazy
mlhavé vzpomínky z letního kina
nevinna vinna
z toho filmu stejně nic neměla
dozadu hleděla
ke kabině hříchů
Tam
kam dnes už nesměla
Všem bylo cosi k smíchu
Krajina setměla
Lupání celuloidu dalo znamení
promítač asi spí
Jen ona věděla
Jsi miláček
A ještě vím
Píseň okouzlí
Pěvec je intonačně velkorysý
Poslouchej
"Tři zápalky po sobě rozsvěcím do noci.
Tu první, abych viděl tvoji tvář.
Tu druhou, abych viděl tvoje ústa.
Tu tře
tí, abych uvěřil,
že to není klam,
když si tě objímám.“
To ne já. To Jacques Prévert.
PŘÁNÍ
V nebesích bleděmodrých spím
Sním si své představy
Lehám si do trávy do sárí oděna
ramena odhaluji
Do mraků namaluji
písmena
Můžeš si číst ty verše z jiných časů
hodů a vína kvasu v myšlení
Kdo lení a nelení všem se zelení
Tráva
Dobrá zpráva snad
Má tě rád a nemá
Vyřčená a němá
Sms zpráva
kopretinová
PŘEČTENÁ
Skrývám tu samotu
abych ani já nevěřila
že jsem sama
Chtějíc raději ničeho
než čehokoliv
co stejně nikdy nedostanu
Rozplynula bych se
Jediné tvé bezděčné pohlazení
Obtékala tě až do konečků prstů
láskou
Jenže jsem jen
Kniha poskládaná ze slov
Kterou jsi dávno přečetl
Snad jednou pochopím
Proč nechceš tu knihu znovu si číst
… ani jsi nepoznal
že v knize tvé chyběl poslední list
PŘED VEČEREM
Za oknem procházejí se šedé stíny
Záclony tančí v tichém vánku
Jsem tolik unavena
bděním
Tiše se schoulím do polospánku
V otazníku přízraku dobré minulosti
uvěřím v příslib
nevinnosti blížícího se rána
|
