na další stranu
Tomáš Matys
ĎÁBEL
Kráčím
mokřinami lesů
topím se
v osamění
vtom spatřím
tančící krásu -
smutek se
v radost promění
To víly
v průsvitném hedvábí
vnady svůdné
odhalily
S ďáblem
v úsvitu měsíce
celou noc
prohýřily
Probouzím se
(na lože usedám)
má mysl
rozjímá
Kochám se
neřestmi večera -
ten Ďábel -
to jsem byl já!
BEZÚHONNÉ MLÁDÍ
Největší póvl byl pro nás příkladem
v dobách našich mladistvých let
Na zdánlivě směšných vysněných hodnotách
dokázali jsme jako býci to lpět
Když nyní se vracíme v líbivých vzpomínkách
do překrásných časů nostalgie zpět
Bilancujeme nad žitím u sklenky vína
jaký to byl tenkrát bezúhonný svět
ZHMOTNĚNÝ SEN
Dívku
již znal jsem pouze z vyprávění
a o níž psané verše
jsou pouhý pustý klas
spatřil jsem v celé její kráse -
a nahotě…
|
