na další stranu
Taťána Králová
PUŠKIN
Byl jeden – vypil v půli žití
kalich, co jiným vystačí
na velmi dlouhé, nudné pití,
nic po nich není jinačí.
Jen prostě dopil. Dno se kalí,
u dna je také kalamář,
jiného jsme ho nepoznali –
horoucí mysl, jasná tvář.
Hvězda v svém čase pominula,
nám přesto končí mračný den,
výstřel je stále v bodě nula
a básník stojí neskloněn.
ZÁPOVĚĎ
Nestočí se křídlo v neřízeném letu,
nenateče víno zpátky do sudu,
jeden hlásek prosí – neříkej tu větu,
neříkej to slovo, nebo nebudu.
Někdy stačí slovo, nemusí být věta,
křídlo rozbité je, víno rozlité,
mlčíte to slovo celé dny a léta,
ale které slovo – stejně nevíte.
ZRUŠENÁ INVENTURA
Kdo už by nalákal
hejno slov na své hřady,
stádečko příměrů
nabrat sil do ohrady
a hlouček metafor
dal v dvouřad nastoupit?
Píšťalka spolkla duši,
pes uhonil se za svým ohonem
a anděl po stráži
zaslouží si prý klid.
MINIATURA
Víš jen, co nejsem, nevíš, co budu,
přeješ si něco za oba,
jsem kapka vína ve tvém sudu,
větší než malá zásoba.
SETKÁNÍ
Potkám ještě tak samu sebe,
ovšem ve starším vydání,
až natrhne se klobouk nebe
o korouhvičku na báni,
u obratníku, kde se točí
rak nazpět k tůni němoty,
poznám se hlavně podle očí
a oslovím se – tak co, ty?
Ještě tě baví skládat znova
písmena z hvězdné matrice?
Knot nekončí, když vrní slova
na skle cylindru měsíce.
MÁ SLAVNOST
Prostírám pro dva
poblíž rybízů,
slavnostních girland
v barvě světla,
co teple rozlévá se
po chodbách, v sálech,
ba i na schodištích.
Jsou sama krása,
která nelpí na spatření,
a proto buď si jistý –
zda přijmeš pozvání,
to na ní málo mění.
MÍZA
Jediné zatřesení
stačilo shodit všechny předpovědi,
co by je nechávalo,
když byly suché!
Nevíš, že spousta mízy
se tlačí do větví?
Jasně, není ji slyšet
jen pouhým uchem.
|
