na další stranu
Kamil Princ
ZAPOMNĚLAS
Jsem zklamaný, že z toho mám až šediny:
zapomněla jsi na mé narozeniny.
Jen jedna věc mě víc než tohle drtí
– zapomnělas na výročí mé smrti!
VYZNÁNÍ
Jsem poutník po tvém nahém těle,
jenž tábor v klín tvůj rozbije
a ňadra tvá co polštář stele;
pak vzhůru do snů, adié!
Jsem kartograf, jenž těla terén
rty v mapu tvojí šíje píše.
Chci na vždy být tvé vůni věren;
ach – v dekoltu tvém dobýt říše…
Ty z krásy čiré vytesána,
pod šarmem tvým se můj svět kácí…
Jsi sličná a líbezná panna,
i když je jen nafukovací!
SBOHEM A ŠÁTEČEK
Sbohem a šáteček, nazdar a vypadni.
Nejsi mi k ničemu, jenom mě nudíš.
Být s tebou mě dávno nebaví. Jsi fádní.
Chceš-li mě opustit, tak tedy budiž!
Už mám dost těch tvých rad, jež jsou mi k žertu.
Nechci tě poslouchat. Huš! Táhni k čertu…
Budu rád, když se tě má hlava zbaví.
Sbohem a šáteček, duševní zdraví.
ČERNOBÍLÁ DUHA
Mrak zakryl slunce, duha šedne;
až po smrti se rozední!
Tak „Carpe diem“, užívej dne,
zvlášť když je dnes den poslední…
PADÁ HVĚZDA
Padá hvězda, přej si přání!
Podívej se do nebe…
Přej si zdarma pohřbívání.
– Padá totiž na tebe!
SVLÉKÁNÍ
Svlékni se donaha, ukaž své tělo,
ty jedna potvůrko, ať už jsi nahá…
Průsvitné prádélko ti s těla sjelo;
zřím tvoji nahotu s pocitem blaha.
Svlékni se donaha, ukaž své tělo,
odlož si… (Nadšen mám zrosené čelo.)
Sundej si vše, co máš… Ukaž trup, záda…
– Úchylně sleduju svlékání hada!
ZMAR
Svět – to je hra kabaretní.
Máš-li žíly, tak je přetni!
Zahoď víru, vem si drogy.
Žijem jen pro nekrology.
Slunce září vlny gama.
Každý je sám. Každá sama.
V životě jen smrt je jistá
a Pán Bůh je ateista!
ELEGYJE
Jsem upřímný, moje milá, nevím, co je nevěra.
(V gatě schovám františka a do knihovny Gellnera.)
Nikdy bych tě nepodvedl, nemám oči pro jiné!
Žádnou jinou nemiluju. No a tebe taky ne!
2. LISTOPAD
Blíží se Dušičky, všech mrtvých svátek.
Důchodci opustí vesnický statek,
z kůlničky vytáhnou Škodu 120
– budou se po roce na hřbitov vracet.
Bývá dost bouraček kol této doby,
na krchov přibudou zas nové hroby…
AMBIVALENCE
Co nejde po dobrém, musí jít po zlém…
Tys sličnou klisnou a já zvrhlým kozlem!
Myslíš si, že už víš vše o životě?
Dozvíš se teď něco o smrti, kotě…
SUICIDEÁLY
Chybí mi kapitál na stravu i na byt;
dnes místo cigára jdu kouřit dynamit!
Piju klíh. Květiny zalije aceton.
Že je den poslední, vím zcela na beton.
Od zítřka nesvítá, pozítří netmí se.
Mám granát namísto ovoce na míse.
Proč to vše neskončit? Control + Alt + Delete!
– A náboj z pistole do mozku vylít…
ÚPADEK
Souložilo torzo s torzem,
havran kloval do urny,
pohltil nám strašný mor zem
a byl večer pochmurný.
Měsíc – Křtitelova hlava –
tlel na míse oblohy.
Bezdomovci s flaškou sava
padají nám pod nohy.
Hoří koše. Smrdí kanál.
Sliz je dnešní božolé.
Puberťáci zkouší anál
v parku hnedka po škole.
A já hledám s ptákem v ruce
marně důkaz evoluce.
RÁJ
Ač chci Ráj, můj život je obraz Pekla,
namísto nektaru jenom krev tekla.
Mám na tom já nebo osud můj vinu,
že chtě Ráj čichám teď k rajskému plynu?
S DĚTMI NEZATOPÍŠ?
Otevřu starý rum, můry z něj vyletí…
(Měl jsem ho radši před stoletím dopít.)
U krbu povídám svým básním: „Vy, děti,
dokážu vám, že se dá s vámi topit!“
?
Píšu lihem v játra sonet,
co se má stát, ať se stane!
Všechno vidím rozmazané,
jako by to kreslil Monet.
Z očí pláču slivovici,
k tomu močím čistou whisky,
zmizla přesnost, zmizly rysky,
ale „Veni, vidi, vici.“
A proč piju jako duha,
když je chlast víc pán než sluha
a smrt může brzy nastat?
Odpověď vám zkusím slepit:
Ač postrádám důvod chlastat,
nemám ani důvod nepít!
DEPRESE A ENDORFINY
Miluju, když mě tak brutálně hladíš.
Vzrušuje mě, když vím, že ty mě zradíš.
Mám Tě rád divokou, mám tě rád krotkou.
– Popíjím pohár své hořkosti s vodkou…
BLBÉ RADY
Všichni mi říkají, jak mám co dělat,
koho mám milovat a s kým mám jebat,
pod jakým úhlem a jak dlouho močit,
na jaký mám jít most a z něj pak skočit…
Já jsem však rebelem, z blbých rad rostu
a naschvál seskočím s jiného mostu!
BOLEST HLAVY
Dnes mě hrozně bolí hlava
a není to z opice.
Nepomohla ani káva,
je načase vzchopit se!
Jak bych lebku vydal dlátu…
Mám aspirin u retu.
– Příště už fakt nesmím hrát tu
blbou ruskou ruletu!
NEŠŤASTNĚ ZAMILOVÁN
Láska, ta je vážně scestná
jak ponocný po ránu.
Křičím tvoje jméno ze sna
s přáním, ať tě dostanu.
Jsem dost beznadějný případ.
(Ať jde k čertu naděje!)
Proč se nožem v ráně rýpat
boj se sebou sváděje?
Cukr (ne sůl) sypu do ran.
Pavouk s mouchou prcá, hle!
Jsem nešťastně zamilován
do odrazu v zrcadle!
SPÁNEK
Plod lásky, který žel až k plísni přezraje,
koupím si dnes v noci v bordelu u slečny.
Spánek je malá smrt. Bdělost smrt velká je!
Můj život se mi zdá míň než sen skutečný.
Já o sny včetně těch zlých přesto stojím
– více než nočních můr se denních bojím…
HROBNÍK
Jsem hrobník, který zná svou práci
– mám klid i rum, co více přát si?
Když přijde půlnoc (kol té doby),
v tmách při měsíci kopu hroby.
Havran to místo střežívá
a ve všech hrobech ležím já…
ALKOISMUS
Vniknout ti pod sukni – to jsou mé ambice.
Ukaž mi ohanbí, není proč hambit se.
Kupuju další drink s úmysly opít tě
– mám dvakrát velkého, když vidíš dvojitě!
RADA DO ŽIVOTA
V mládí mi říkali: „Neber to osobně,
ne abys přiléval oleje do ohně!“
Dnes jsem už zkušený. Věk hloupost boří.
Do ohně přilévám benzín. (Líp hoří.)
NEMESIÁŠ
Žádný kříž nebude, ne nejsem mesiáš,
jediný hřeb mám teď v srdci – na upíry!
Pilulka s arzenem velí mi: „Mě si dáš!“
Chtěl jsem jít na vrchol, skončil jsem u díry.
Něco holt skončí dřív, nežli to začíná.
Přežívám jen, že jsem kořalkou nasák.
Náš čas je pro věčnost jen pouhá svačina
– život je kurva a smrt je zas pasák.
Žádný kříž nebude, jen rakev s dvojím dnem
– jedno je pro tělo, druhé dám duchu.
Ač je svět Golgotou, kam jenom dohlídnem,
jak van Gogh směju se od ucha k uchu!
DEUS EX
Tráva je od rosy vlhká jak vagína,
namísto květů v ní najdeš jen smetí.
Čekal jsem, kdy přijde „deus ex machina“,
a z nebe prozatím jen bomba letí!
LOŽE
Lože je loď hříchu, jíž chybí lodivod,
vpíjím se do tebe jako krev ve křídu…
Jsem vzrušen, zároveň se bojím o život
– bojím se o život, že o něj nepřijdu…
PTÁK
Ve stínu leží mdlý raněný pták,
ani se nepohne, pouze se krčí,
ten pohled bolí, až přechází zrak,
chudák pták nevstane, jen tiše mlčí.
Ve stínu leží mdlý raněný pták,
skomírá, jako by ho přejel vlak.
Když ho zřím, tak musím si slzu setřít
– příště ho při styku budu víc šetřit.
LABUTÍ PÍSEŇ
Sžírá mě deprese, zabíjí tíseň…
Už brzy zazpívám labutí píseň.
Ale i v smrti mám na srandu nárok:
bude to šílený labutí hard rock!
|
