na další stranu
Petr Musílek
STRAKATÍ ANDĚLÉ
Je čas soumraku
Strakatá hejna nad světem
budí zvědavost budí úžas
budí rozpaky
Možná tu byli odedávna
někde schovaní
mlhou překrytí
odclonění zářivou marností
V přestálých zápasech
ztratili bělost křídel
Vichřice je pocuchaly
Pod vodopády bláta
zdrsnělo jejich heboučké peří
I nad tvým městem krouží
Nad tvou hlavou plnou starostí
Nad tvým strachem čelit střetům
Nad tvým snem
žít v přátelském světě
Jejich křídla nadnášejí
zvrásněnou knihu hříchů
Všechno v minulosti požehnané
čas přepisuje čerstvou krví
Je čas soumraku
spěchajícího k rozednění
I já se táži příslibů zítřka
kterou z uschlých větví
odevzdat ohni
který z květů šlechtit s vědomím
že nezapomene rozdávat radost
Slizký had s ošatkou nekonečných slibů
vemlouvavě šeptá
K čemu je všechno co ti nepatří
co nemůžeš spoutat provazy
svých představ
co žongluje slovy o lásce
slovy o svobodě
slovy která jsou těžká
a přesto je nelze zvážit
Je čas soumraku
čas bolestivého uzdravování
čas obklopený nečasem
Bílá křídla lze pošpinit
natřít na černo
nebo je skrýt do pozlacených ornátů
Co ale s tímto strakatým hejnem
I zlo se může dostat do úzkých
když nemá čím strašit
když ztratí věrohodnost slibů
když je mu odepřeno
odhodit končící čas
Už je blízko na břeh řeky
která je hranicí světa
který se stal pouští
Hřbitovem zlaté modly
Startovní čarou
nového hledání
V kterém
i čas soumraku
otevírá cestu
bolestivému svítání
|
