na další stranu
Tereza Šimůnková
Duše se suší
Duše se suší na dně potoka
děvčátka pro ně chodí s konvemi
v sadu je napnou mezi višněmi
a jsou v tom sadu divoká
klekni si na zem spusť se kam až můžeš
když půjdeš po čtyřech já půjdu po břiše
mám duši přismolenou z baziliščí kůže mám duši z moruše
mám duši rozepjatou po větvích a vítr do ní hnízdí
stejně to nepomůže
Veselí řezníci
Krev ze mě vytekla do moře
slyšíš jak bublá potrubím
to není poplach to není povodeň to
si jen jeden špatnej den
zkouší pustit žilou
co já vím
jenom že si ji pouští ze mě
a chce mě k tomu přiopilou v čepečku
holčičky s vlčím hladem
držím říkám
kamaráde
až tě večer bílýma zubama vysaje
uvidíme kdo
vyhraje
zatímco mě on vysává
nasávám
Vlajky
Až upečeš ženu bude jako já
mizejí mi rýmy mezi slinama
za hrdlo jako za stěžeň
jsem dcera přístavů!
a ve všech přístavech a ve všech kajutách
rozkoušu všecky krysy
vyvěsím vlajky všem co neutekli
za nohy jako za kameny
ty se mnou zůstaneš za ruku jako za kotvu
za dno jsem zahrabala andělice
za příď a za dno a za kamení
dnes v noci naženeme moři sliny
|
