na další stranu
Vítězslava Felcmanová
 SKLENKA
Slunce prostoupilo sklenkou s vínem
a ta převeliká síla
rudou barvu rozzářila
než ten rubín zahalí se stínem
Možná víno sluncem promluvilo
možná pravdu stále skrývá
člověk do sklenky se dívá
tak to přece je a vždycky bylo
Pravda ale na dně nikdy není
jenom poslední hlt vína
pravda každého je jiná
pijanovu nikdo neocení
Ráno slunko najde sklenku druhou
a v té voda křišťálová
jako píseň beze slova
zahanbuje víno krásnou duhou
LOVEC
Nedivme se ledňáčkovi
že v bleskovém letu
nepoví nám slovo ani větu
krásný je, však jenom loví
Loví stříbro v řece
kterým se tam ryby krášlí
snad aby je ledňáčkové našli
tak to chodí přece
Ryb je plná řeka
hloupým okem hledí
že jsou pouhým jídlem vědí
každá na ledňáčka čeká
RŮŽE
I uplakaná být může
samá noblesa
vždyť to nepláče růže
ale nebesa
|