na další stranu
Ester Nowak
 HODINA MEDUNOSNÁ?
Den
s propustným dnem.
Anebo se nemění
suchý zvuk
přesýpacího večera?
Těch hodin v nás
- vyhlížejících hosty -
přibitých na trámu
podzimní verandy?
Ve sklepích zraje víno.
Stmeluje vůně...
Čas slunce dolévá
pozdní cibéby.
POMALOST
Písečné slunce
ořezává stromy.
Měkká dlaň
cosi se svírá.
Nebolí, než pomalejší
údy, stárneme.
Mládneme do duše.
A jednou, jiný přivoní.
Noc, jež jinam se rozednívá.
TRAPNOST
Za clonou nečekání
otevřely se nové rány.
Kam půjdou?
Samozvány...
LOĎKOU
Je smutno.
Venku prší splíny.
Zaklepal Vý-host
v noci se nám zdá
o vlnách; skořápka
loď o vlásek potápí se, vratká…
Lehčí jsme, darujeme
temným hloubkám ouvej, přebytečné
věci.
Dlaněmi naruby
rukama nesvýma.
TAKÉ DEN
2024
Svět se nehroutí.
Ve Věčném městě
vyrůstá
náhrobní sněžná
růže.
Dnes zemřel papež
zvon řezá struny
na hmatníku:
ulitý z jedné podkovy
zatímco kdesikdosi za vsí
píchnul duši
od kola.
Kudy se smráká?
Zachytit živý tep.
Nehanět hořící již
rám.
Rám prostupné
budoucí osnovy.
TAKÉ BÍLÁ
Pátrají, zda po smrti
putuje duše
zpět do těla…
zatímco ty
- sny na krajíčku -
lámeš si hlavu
jak udržet život
při dobrém životě.
Je moudré jít a unésti.
Ale nepůjde-li nám
někdo naproti
nač bude to, co zůstává?
Lázeňské kolonády
natřené bílým zdravím
krmené léčenými těly
lekavým stínem
zvěstují, že stejná stejným
může být barva
také bolestná.
Jsou zde i děti...
proběhly naslepo
svatebním závojem.
Z MĚSTA
Vypnul jsi zprávy.
Tak je to jasné.
Bůh světla
porazil kosmického býka.
Pod okny pochodují zasvěcenci
pomazaní čerstvou krví.
K večeru zádušně
na strejce o vymlácených zubech
vzpomeneš.
Za víru před fízly platili.
Nebude třeba
zvláštního ticha
abys dnes zaslechl
výkřiky stromů ne bezradných
ale zmocněných.
Po vytržených kolejích
přejel němý vůz.
|