na další stranu
Juraj Kuniak
BLOUDIVÝ NERV
Přeložil Jiří Dědeček
Kolik je schodů k tobě
a kolik jich je pro mě?
Lásce dnes píšu neúčast
té duchem nepřítomné
Neozbrojené armády
nás
poválečných dětí
dobývají se do sebe
a čas tak vážně letí
1
V takový čas
čas přítomný
čas ledovcových stěn
kdy muži hynou v lavinách
na svazích sněžných žen
vstávají z mrtvých
s úsměvem
a začínají znova
aby je tvrdě srazila
nejbližší supernova
když žena
radši rozbíjí
svá zpětná zrcadla
než by v nich měla uvidět
co z mužů rozkradla
zoufale
hledá oporu
a když ji nemá hned
na jeden rozměr zplošťuje
mnohorozměrný svět
jen malý nezmar
v člověku
za štěstí ještě brojí
a ví že těžko najde ho
na počítacím stroji
když míjíme se navzájem
ježto se střetnout chceme
na cestách které nebyly
na mapě vyznačené
nepotvrzení životem
nezaručeně praví
když máme
tolik fantazie
a tolik prázdné vřavy
je krutě jiné: HOVOŘIT
a krutě jiné: ŽÍT
Musí se citem obdařit
neviditelná nit
která se táhne poznáním
a pojí
slovo s bytím
Lidstvo je bídný amatér
Brnká
na téhle niti…
A stále více napjatá
zlověstněji se chvěje
Jakpak a kdo ji přeladí
z deprese do naděje?
I slovo láska
zreální
opravdu jenom prací?
Skutečný zisk má právě ten
kdo viditelně ztrácí?
Kdo energii člověku
daruje a ne vstřebá?
…jak lehounce se vysloví
i zrýmuje
co třeba
Pod krkem tě však podrží
vždy pohotovou skepsí
Slovo je skvělý náramek
na ruku na krk pro psy
ozdoba řemen co jen chceš
ó umělecké kruhy!
Hlavně mít dobrý honorář
Z citu
ať žije druhý!
Upřímnost často pokouše
prodejnost polaská
Však její pravé jméno je
lučavka královská
2
Na kytaru jsem přehrával
písničky "na mol"
tklivé
Můj hodný otec rozuměl
lásce a deskriptivě
Souřadnice různoběžky
promítání řezy
odkud a kam
pevné body
co v čem a proč vězí
"Láska není jen průsečík
bod označený L
Musíš v něm vztyčit třetí z os
abys pak uviděl
co je to prostor…
Vztahy v něm
jež činnost ducha tuší
Prostor je plný možností
a pro ně srdce buší"
Když
jsme se s kosou brodili
vysokou horskou travou
měl od problémů daleko
a mysl
náhle hravou
řekl mi:
Máte těžší svět
nežli byl kdysi ten náš
Vzal si mou kosu
vyzkoušel
a dodal: tupou ji máš
Sedl si pěkně do mechu
a začal mi ji kovat
Vždycky když na něj vzpomenu
naklepe mi ji znova
Jací jsme? Co mi řeknete
univerzitní sály?
Čím byla
moudrost v osnovách
že jsme ji nepoznali?
3
Jen zůstaň sebou
řekl mi
redaktor v Mladém světě
Generace tak vzdělaná
a stále víc se plete…
Pozvolna jsem už zapomněl
prvácké integrály
a všechny zkoušky na známku
mě nekonečně žraly
Vladimír Holan umíral
Jan Zrzavý už nežil
To co se se mnou událo
lze vysvětlit jen stěží
vzkazovala mi po větru
Zuzana Trojanová
a že to bylo skutečné
louskal jsem její slova
Psávala básně
A co já?
Ach její dlouhé vlasy!
Déšť jako monzun z Bangkoku
její díl země hasí
V dozrávajícím mužovi
kvasily sladké šťávy
a svoji sbírku vyznání
zahodil do Vltavy
Dnes jsem se znovu zastavil
tam na tom smutném místě
Na Kampě kvetou kaštany
a kouše
lačné klíště
Pročítám čerstvé nápisy
na Werichově stěně
a v duchu skládám písničku
a v dur
no přirozeně
Bude to píseň posměšná
o kreatuře dneška
jež rozmnožuje přísliby
a odcházení zmešká
Tak nenasytná po moci
drží se v první řadě
Co patří všem
to šikovně
a jen pro sebe hrabe
Svůj egoizmus futruje
a v něm to všechno mizí
Bere si podle kvality
a množství
práce cizí
Je hotový bůh
papíru
vždyť papír všechno snese
a když se něco provalí
umírá v těžkých stresech
Refrén je pouhou ozvěnou
nepadne ani facka
svůj vlastní portrét
podvodník
vždy dokonale zpacká
Naproti staré hospodě
U Brabantského krále
často jsem sedal na schodech
a dni mi byly malé
Melancholické obrazy
v ateliéru skryté
probleskovaly do nocí
kdy prostě uvěříte
že zítra
bude silnější
než kulhající včera
Ten pocit
silné naděje
má stále více svírá
A měl by osvobozovat!
Anebo se snad mýlím?
Pojď moje malá! Mlčme už!
Zatím jsme krátce žili
4
V takový čas
čas úsečky
na nekonečné dráze
kdy nutně hledáš odpověď
co v žití ceníš draze
jednotu slov a konání
tajemství vztahu k ženě
svět vnější a svět vnitřní zas
se v tobě soudí denně
kdy chceš být vlastním autorem
především kladných hodnot
zatím však
máš jen nelehké
předznamenání do not
kdy marnost lidských snažení
má obzor nedozírný
a dějiny se nedají
odevzdat do čistírny
jsme na lásku
a na dostřel
a lidskost páchne dosti
jedinou
bernou mincí jsou
tvořivé lidské zlosti
***
Kolik je schodů k tobě
a kolik jich je pro mě?
Lásce dnes píšu neúčast
té duchem nepřítomné
Neozbrojené armády
nás
poválečných dětí
dobývají se do sebe
a čas tak vážně letí
|
