na další stranu
Břetislav Kotyza
ŽE CHTĚL JSI
znamenalo vždy
každé vyloučení ze stáda
rychlou či pomalou smrt
ale ty básníku
hledaje samoty uprostřed davu
uprostřed davu hledaje sebe
posíláš marně své listy
žádaje odpuštění u sudičů
prose rychlou smrt od kata
není zde nikoho kdo chtěl by číst
důvody tvého pochybení
kdo chtěl by znát cokoliv
kdo vzdal by se podívané
stahování kůže za živa
že chtěj jsi psát jenom psát
až k uzalknutí chtěl jsi milovat
OKNA
dlouhými prsty chvějivými
přes okenní parapet
mezírky žaluzie
míchá slunce kávu
horkou a sladkou kávu
v šálku porcelánu
na stole mého domova
v posledním patře do nebe
věže Babylónie
stává se že někdy zrána
slunce neprostrčí drápky
přes okenní parapet
mezírky žaluzie
vynechá
snad zapomene na svoji kávu
na stole mého domova
v posledním patře do nebe
věže Babylónie
pak míchám slunci i sobě
horkou a sladkou kávu
v šálku porcelánu
dokud nevystydne a
pachutí nezhořkne
na stole mého domova
v posledním patře do nebe
věže Babylónie
|