na další stranu
Břetislav Kotyza
SONET O VLAŠTOVKÁCH
Vlaštovky dávno zde řečí tajnou křičí
od první chvíle věděly co a jak
nikdy se nezmýlí když před okny tančí
prudkostí letu bez umdlení napořád
Vlaštovkám v povětří nevím co vzkázat
doposud zvědav leč vázán tíží lidskou
že vědět bych chtěl že chci se tázat
jak učit se létání jak stát se vlaštovkou
A ptáci proč jen vlastní netrpělivostí
nahlíží z hnízda v neznámou hlubinu
zda strach je svírá zda zvědavost nutí
překonat tíseň smrtelnou Rozepjat srdce
Vzlétnu ach vzlétnu
riskuji křídel svých zlomení
závratí chvíle žít Beztíže tušení
ČERVENÁ A MODRÁ
/Třebíč/
I tulákům jednou odzvoní
poslední hodinka prázdnin
a přitakání kameníků na sousoší milování
stává se připomínkou
žulových pomníků dospělosti
Rozdvojen v trvání
současně na břehu i proudem odplýván
modrou má milá žadoním
červenou objímám
ZPRÁVA O STAVU
Zima to již zdaleka není
jaro však také ne
ani napohled
a v táhlém vlhkém dechu tání
křik ptáků nad městem
Snad mají černí pasanti
lepší zprávy než já
snad mají i větší zisk
mé jsou jen
hraniční kameny bez polností
a kurentem psaný rodný list
Ještě to klouže po zámrazku ale již
po špičkách tančí blátem pes
|
