na další stranu
Janek Kap
Vážená redakce,
není tomu tak dlouho, co jsem své staré srdce těšil pohledem na své verše ve vašem Divokém víně. Zdá se, že život nikomu nedovolí radovat se příliš dlouho. Tak se stalo, že vám dnes mohu předložit k přečtení verše, které bych nazval "Psáno na víku od rakve aneb trocha funebrální poezie snad už nikoho dalšího nezabije." Nezbývá než doufat, že neztratíte dobrou náladu.
***
Každičké stáří
je trochu podvod
čeká se moudrost poznání
dlouho ale nic nepřichází
ani za hříchy pokání
právě naopak
jen velká lítost
kdy mohl jsem hřešit
a nehřešil
desítky žen
co stály v cestě
jsem jenom slovem potěšil
ta skutečnost bolí
jsem z toho smutný
mé děti to stěží ocení
vzpomínky tíží
jsou neradostné
rostou jak po dešti osení
***
Jsem zahořklý vším
co jsem kdy prožil
ještě více tím
co vůbec nebylo
Cítím jak Heparin
mi kape do žil
a smrtka sedá za týlo
Mlčení sester
prý uklidňuje duši
a vyřvává strach ze smrti
Bůh spolu s ďáblem
mé staré kosti drtí
kdy skončí
nikdo netuší
***
Ta bolest je jak mladší brácha
také se pořád za mnou táhne
když v kaluži se celý ráchá
a neví kde se usuší
Ta bolest je jak starší sestra
kterou jsem ale nikdy neměl
když tahala mě za uši
a řvala "všechno povím"
Ta bolest stále neodchází
je jak nedělní návštěva
z toho co bude trochu mrazí
tuhnu jak na dortu poleva
***
Kruh se pomalu uzavírá,
ve snu si povídám s maminkou.
Prý to tam, nahoře, není špatné
jen chvíli, že byla květinkou
a děsila se senoseče.
Pána Boha tam neviděla,
duší je ale plný vesmír,
žádná podivná bílá těla
jen tma, co tichem modře teče
zabalená do vzpomínek.
Též slova, co byla nevyřčena,
tam putují tou věčnou tmou
jak malý vesmírný kamínek.
Kruh života se uzavírá...
***
Veselá mysl půlka zdraví
kdeže ty loňské sněhy jsou
co chtít když mysl ochuraví
a sněhy hnědou řekou jdou
Veselá mysl kde je ta doba
kdy život byl jen legrace
prohlížím kapsy
jsem z toho smutný
na pohřby prý nejsou dotace
***
Do tašky koupené u rákosníků
pokládám krabici od doutníků
po okraj plnou vzpomínek
Byť narozen ve znaku Štíra
mé zbylé dny jsou černá díra
život mě krátí klepeta
Tak jak na vojně stříhám metr
chystám si dlouhý teplý svetr
pozbývá barev paleta
***
Na nočním stolku
stojí láhev
už ani nevím
kdo ji přinesl
všechny návštěvy
jsou pochod larev
falešné blbé úsměvy
Tak jen se drž
zas budeš Jura
to jméno nemám v lásce
žena ho znala
už je to dávno
trvalo to jen krátce
Na prázdnou láhev
usedá moucha
v tomto sterilním prostředí?
Prý si mám chystat
na cestu roucha
do prdele ať odletí
***
Zlotřilé děti
nevěrná žena
nic z toho chlapa nezlomí
Až tlusté střevo
co krkem teče
to chce se prásknout do koní
A ujíždět do nekonečna
do ticha krásné samoty
i když nevím
proč jen tak pro nic
před brodem krátit kalhoty
***
Žijte svůj život
tak jak chcete
ať v pravdě nebo ve lhaní
Stejně nakonec
bude vaše
jen bílá mísa na sraní
|
