na další stranu
Janek Kap
(text nebyl redigován)
Vážená redakce
už druhý měsíc se pokouším najít odvahu a napsat vám. Sám sebe přesvědčuju, že tak činím dobře i když pochyby mnou zmítají velmi. V březnu roku 197O jsem se zúčastnil zasedání naší "redakční rady" listů mladých tvůrců AQUA ve Valašském Meziříčí. Na tom sezeníl, pokud se dobře pamatuju byl i jeden z vašich tehdejších redaktorů. Jméno si bohužel už nepamatuju, v podvědomí se neustále opakuje jméno Kafka. Možná se ale pletu. Ten váš redaktor tenkrát, k mému velkému údivu a vzteklému supění mých kolegů označil mé verše jako projev "břitkého intelektu, dodal, že bych byl dobrý textař.Dál se nedělo nic. Listy byly zakázány poté, co jsme odmítli zveřejnit nějakou pochybnou oslavnou báseň osvobození.Čas plynul a každý žil, jak umněl. Já jsem se záhy potom oženil a s toutéž ženou žiju dodnes. V tomto roce to bude 4O let. K tomu výročí bych ji rád věnoval pár veršů, které jsem psal v okamžicích svého největšího citového pohnutí. Jiný by šel do hospody a opíjel by se, já jsem psal. Snad pochopí, co tím chtěl básnik říci. Vás chci poprosit o malou laskavost. Vyslovte, prosím svůj jakkoliv přísný soud. Nerad bych věnoval úplný škvár.
***
Své staré srdce
podepírám holí
nemusí být ani francouzská.
Své staré srdce
co někdy tolik bolí
stejně jak čelist
co nic nelouská.
Na rána čekám
jak na smilování
a děsívám se úplňku,
zbyly jen vzpomínky
na milování
když vkládám zuby do hrnku.
***
Vždy, když se dívám
do tvých očí
zrcadla s vodní hladinou
tážu se sebe, tebe, nebe
kolikrát spal pod mou peřinou?
***
Bezesné noci
posypané tichem
co prochází se po stropě.
Drobnými kroky
vzpomínání,
jak bylo při té potopě
kdy slzy tekly jako láva
a popel padal do očí.
Čekám na vzdechy milování
snad roky zpátky otočí.
***
Vždycky jsem miloval černý humor
čím černější
tím větší smích.
Někdy i sníh byl černý smíchem
když vozil jsem tě na saních.
Na divném sněhu
co chutnal slaně
když usadil se na dlaních.
***
V palčivé touze
dlaně kladu
na tvoje nohy
v punčochách.
Za zády tuším
další zradu
zas pod nohama
bude hrách.
Zas upadnu
svým srdcem na nůž
svým srdcem
svýma touhama.
Zas budu chtít
to pohlazení
svých dlaní
tvýma nohama.
***
Slyším tě dýchat vedle sebe
dechem, co ze sna budí,
slyším se dýchat vedle tebe
pod peřinou, co studí.
Slyším nás dýchat na přeskáčku
slyším nás dýchat oba
než domilujem, než dodýcháme
jak dlouhá bude ta doba...
***
Byl tu ten chlap
a nebo nebyl
pračka už zase pere
ten divný úsměv
mojí ženy
ten mně tak trochu ....
***
Věra a Nevěra v
znal jsem je dobře
obě chodily za ženou.
Ta jedna někdy
ta druhá často
se sukní až pasu
ztrženou.
Tu sukni jsem kdysi
v předsíni našel,
ten co ji trhal
už není.
Stalo se dávno
před mnoha lety
zbylo jen ošklivé snění.
***
Mám jedno přání
na Vánoce
Ježíška hodně prosím,
dones tu pilku
s ostrými zuby
na parohy, co nosím.
Vyrostly najednou
jak po dešti tráva
hlavu mně k zemi tlačí.
Budu je řezat
dlouhými tahy
Lásko, ty jedny stačí.
***
Zapomenutím tichým procházím
krajinou snovou,
topolů pár bezlistých
tři ptáci nosy klovou
šílení, jak bludičky
za svítání.
Zapomenutím tichým procházím
a není kam bych utek.
Všude, kde kráčím vzpomínáním
smutek a zas jen smutek.
Vzpomínky moje
jděte k ďasu
vzpomínky černé jako sůl.
Při vzpomínání srdcem třasu
v duchu tě tisknu
kolem pasu
i když bych v ruce
radši hůl.
|
