Tomáš Janovic

Přeložil Jiří Žáček

MOJE NEJMILEJŠÍ HŘÍCHY

Výbor z epigramů, aforismů a básní

Humor potřebuje tradici,
stejně jako tradice potřebuje humor.

(Malé výmysly)

SMUTNÉ ANEKDOTY

Děti
Sny
Nenávist
Krev
Originál
Mince
Mojžíš
Správný chlap

NEJSMUTNĚJŠÍ ANEKDOTY

Peklo ráj
Anděl
Obchod
Ach
Dítě
Domov
Trest

RUKA MISTRA

Zbytečná slova
Láska
Vlado
Při čtení učebnice šachu
Počasí
I
Tvorba

OKŘÍDLENÁ KLEC

Miluji
Svinstvo
Kapka
Tekutiny
Hrách
Při čtení našich dějin
Tam

Z OČÍ DO OČÍ

Minuta ticha
Konec
Jazykový koutek
Dlouhé noci
Amerika
Vždy
Nej
Řekl mi přítel

T. J. DOSTAL ROZUM

Stokrát
Mentalita
Názor
Práce
Kontakt
Lichotky
Upřímně
Malá země
Přesvědčení
Neznámá země
Manželství v 21. století
Pokažený žaludek
Vztah s duší
Reklama

T. J. NIKOHO NEZABIJE

Ach kde je
Ťažké detstvo
Podívej se
Reálný život
Z které strany
Civilizace
Složitý produkt
S velkým citem
My
Jaro

T. J. JE TAKOVÝ

Jeden
Nechutná
Na kávě s Milanem Lasicou
Kompromis
Nepij
Nečekaná pravda
Technika
Vývoj
Jajkele při čtení Desatera

MĚJ MĚ RÁD

Dvě tři
Jajkele rozmlouvá s Bohem
Při čtení našich dějin
Relativismus
Náš demokrat
Jajkele sa rozpráva s Bohom
Múza
Duševní zdraví
Jajkele rozmlouvá s Bohem
Na kávě s Milanem Lasicou
Paměť
Nadáváš

ZE ŠUPLÍKU

Dobrá báseň
Jajkele rozmlouvá s Bohem
Rodinná nervozita
Profesionál
Kozák rozmlouvá s Jajkelem
Stárneme
Náš obyčej
Na kávě s Milanem Lasicou
Takoví
Pravil Jajkele
Cizí území
Opovrhují
O zvířatech a lidech
Šatník
Pravil Jajkele
Aj malé
Na kávě s Milanem Lasicou
Pýcha
O karikatuře


Keď je srdcu clivo, hlava sa smeje (Doslov: Milan Lasica)
Ediční poznámka

Epigramatika

BÝT

Být sám sebou, pravím vám,
znamená být často sám.

MUŽ

Muž je muž a není schopen změny.
Chce mít vlastní auto,
vlastní chatu,
vlastní dům a -
cizí ženy.

CTIŽÁDOST

Co si myslím o ctižádosti?
Je v ní málo cti
a mnoho žádosti.

UMĚNÍ

Jedni haní Offenbacha
jménem Bacha,
druzí haní Bacha
jménem Offenbacha.

GANG

Kdo si jednou začne s gangem,
musí mluvit jeho slangem.

NEVYSVLÉKEJ

Nevysvlékej, chlapče, krásné paní,
nemáš-li na jejich oblékání.

ŠAŠEK

Je to problém velmi sporný -
má být dvorní šašek dvorný?

JINÉ

Jiné píše,
jiné zpívá,
jiné mlčí,
jiné říká
a jiné si myslí.
Všestrannější talent ani Pánbůh nevymyslí!

INTELEKTUÁL

Kdyby získal tu či onu Monu Lízu,
nepotřeboval by psychoanalýzu.

POČTY

Prapodivně se nám počty vyvinuly,
že jedničkám vždycky
všecko spočtou nuly.

VĚRNOST

Žena manželovi - v tom je celá smůla -
nikdy neodpustí,
že mu nezahnula.

SESTRY

Jedna druhou věrně podepírá.
Slepá nenávist
a slepá víra.

MILUJEME

Krásky milujeme od hlavy až k pätám
a tie múdre od hlavy až k vetám.

PRAVDA

Mít vždy pravdu odjakživa chtěl.
Mít vždy pravdu…
Aspoň na dostřel!

ŽIVOTOPIS

Zamlada erotik,
ve stáří sklerotik.

LEGENDY

Čím se liší pravda od legendy?
Legendy vždy mají happy-endy!

Podpisy analfabetů

MYŠLENKA

Myšlenka by nikdy
neměla být tak veliká
aby se nevešla
do hlavy

MOŽNÁ

Možná
člověk dvou tváří
není tak
osamělý

CAESAR

Božský Caesar
třikrát týdně
učil národ
disciplíně

nejdřív slepé
potom hluché

to byl konec
nikdo už neslyšel
rozkazy

HLASY

Slyšíš
hlasy z dějin

na každé Kolumbovo
Země

deset kaprálových
K zemi

Při čtení…

…POHÁDKY

V slunci, v bouři chytal zlatou rybku.
A co chytil?
Obyčejnou chřipku.

… IUVENALA

Příkladů je vskutku dost a dost.
Žena s minulostí
má vždy budoucnost.

… BALZAKA

Patrně už tehdy tihle zmetci žili,
co ti neodpustí,
že tě podrazili.

... SEBE

Když je člověk ještě holobrádek,
okouzlí ho každý vlastní řádek.

... TACITA

Keď sa z faktu stanú dejiny,
fakt sa mení a má – dej iný.

… APOLLINAIROVÝCH ALKOHOLŮ

Alkoholy slavím
touto básní jemnou,
neboť nikdo lépe
nesmíří mě se mnou.

… Z TVÁŘE

Na to, co té slečně odečítám z tváře,
nejsou zapotřebí
ani slabikáře.

… ŽIVOTOPISU SAVONAROLY

Vždy se nějaký mnich najde na roli
Savonaroly.

… ŽIVOTOPISU JEŽÍŠE KRISTA

Zase jedno poučení přímo z historie:
mezi lotry se líp visí nežli žije.

Moje nejmilejší hříchy

ODMALIČKA VE VĚTRU

Jako sedmiletý chlapec
s matkou daleko mladší a otcem daleko mladším
než jsem dnes já
vyjedli jsme si z Banské Bystrice do hor
na můj první dospělý výlet
všude sníh a v tom otec šeptá Lehnout
nedaleko nás přecházeli po svahu
esesáci se psy
přešli
a otec po chvíli Víte proč selhali psi?
vítr vál od nich
směrem k nám

Od té doby se pořád znova učím
jak důležité je vědět
odkud
vane vítr

A je mi z toho čím dál víc
pod psa

VÝCHOVA

Narodí se nám dítě
a my ho učíme
To je okno To jsou dveře
To je lampa To je židle

Dítě roste
my zavřeme okno a dveře
na tři zámky
zhasneme lampu
a pokračujeme v učení

Táák
a teď si sedni pěkně na židli
a my ti prozradíme
co je pravda a co lež

TEĎ

Není těžké vytvořit
dobrý
pevný
a jednotný kolektiv
naopak jednotný
pevný
a dobrý kolektiv
se dá vytvořit velmi lehce

Já ty on ona ono
my vy oni ony ona
postavíme se do kruhu a na povel
Raz dva tři teď
všecko si navzájem
vyměníme
ústa i uši
ruce i nohy
lokty i srdce
laskavé sny i noční můry
děti i rodiče
minulost i budoucnost
i fuj i juj
to i ono

Takže já už nebudu já
ty už nebudeš ty
on už nebude on
ale my všichni budeme my všichni
dobří
pevní
a jednotní
až do dalšího povelu
Teď

PŘÍBĚH O KLÍCKÁCH

Toto je příběh o poslušném městě
z něhož uletěli všichni
neposlušní ptáci
zůstaly jen prázdné klícky
ale lidé jim každý den dávají vodu
a sypou zob do misek
klícky poskakují po bytě
pomalu se mění v poslušné ptáky
klícky sýkorky
klícky vrabce
klícky vlaštovičky

Nikoho by nenapadlo
že se nevylíhli z ptačích vajíček
takže starosta poslušného města
je nadmíru spokojený

Vidíte říká
takhle vypadají poslušní ptáci
mají oči
mají nohy i křídla
ale nikdy
nikdy nevyletí
z klece

PODNÁJOMNÍK

Roky a roky
čudný podnájomník býva vo mne.
Roky a roky
vôbec neplatí mi podnájomné.

Kde sa vzal, nuž tu sa vzal –
jedného dňa vo mne stál.

Roky a roky
si ten chlapík vo mne hovie.
Roky a roky –
a možno aj dlhšie. Ktovie.

Podnájomník Strach
jedného dňa prekročil môj prah.

Vošiel do mňa len tak naľahko.
Bodaj by som sa ho nezľakol.
Nemal kufor ani čistú košeľu.
Iba tvár mal podozrivo veselú.
Vošiel, jako keby sa nič nestalo,
a vraví mi: „Prišiel som sem nastálo!“

Ach,
podnájomník Strach.
Roky a roky
si ten podnájomník vo mne hovie.
Roky a roky.
Beda, ak mu člověk nevyhovie.

Kde sa vzal, nuž tu sa vzal –
jedného dňa vo mne stál.

Roky a roky
sa ma zmocňuje vždy pekne znútra.
Roky a roky –
je to ozaj zvláštna Kámasútra.

Podnájomník Strach
bez klopania prekročil môj prah.

Byť sám sebou – toho som sa bál.
Neskríkol som teda: „Hneď sa zbaľ!“
On sa vo mne pohodlne rozložil
a pritom ma nenápadne rozložil.
Podnájomník vôbec sa ma nebojí
a vo mne je stále jako po boji.
Tuším
podnájom mu zruším.
Ale zatiaľ iba čuším.

PŘÍBĚH O NÁŘKU

Znám jeden příběh
je to příběh o tom
jak vystavěli Zeď Nářků

Užuž to vypadalo
že je se Zdí všechno v pořádku
lidé vzdychají Bože to je krása
to se bude naříkat
ale najednou
když každý zvážněl
ale najednou
když každý vytahuje kapesník
ozvalo se
z místního rozhlasu

V zájmu úspěšného a plynulého nářku
našich občanů
budou děti
naříkat v pondělí a v pátek
mládež v úterý a ve středu
a všichni ostatní
v neděli od půl osmé do půl deváté
to je všecko
konec hlášení

Místní rozhlas utichl
a vtom
vstala růže a ptá se
Prosím a co bude se mnou
kdy mám naříkat já?

A pak vstal kámen
a potom krabička zápalek
a potom psi vlci býci ptáci
a potom vstala studna
a ptá se
Prosím a co bude se mnou?
kdy můžu
naříkat já?

Ale místní rozhlas jen zívá
a krčí rameny
Je mi líto přátelé
dnes musíme myslet
především na člověka

O MYŠLENÍ

Když myslíš
mysli opatrně
když myslíš
mysli nejdřív na svou ženu
když nemyslíš na svou ženu
mysli na své děti
když nemyslíš na své děti
mysli na sebe
když nemyslíš ani na sebe
mysli aspoň na ty
co ti musejí zabránit
takhle hloupě myslet
protože mají svou ženu
protože mají své děti
protože mají sebe
nemyslíš?

(MALÉ VÝMYSLY)

Na počátku bylo slovo.
A na konci?
Slova, slova, slova.

Dobu poznáme podle toho,
zda se v ní víc radostně miluje,
anebo radostně nenávidí.

Neotáčej se zády k člověku,
který tě může vykopnout.

Mají i čerti své anděly strážné?

Dovolili mu roztáhnout křídla,
aby zjistili, jaké rozměry má mít klec.

Hloupí dělají chyby z pilnosti.
Moudří, aby si odpočali.

Počítat je třeba hlavně s těmi,
co neumějí počítat do tří.

To by nevadilo, že předběhl svou dobu.
Horší je, že předběhl své kolegy.

Slušný člověk si nejlépe pamatuje to,
zač se stydí.

Spasme svět před lidmi,
kteří jej touží spasit!

Smutné anekdoty

DĚTI

Děti máme hezké
protože je neděláme
rukama
Rukama je jen
bijeme
když o nás nemluví
hezky

SNY

Když vám přikážou
o čem máte snít během dne
žádejte
aby vám přikázali
o čem máte snít i v noci
jinak
v noci nezamhouříte oko
a během dne neotevřete oči

NENÁVIST

Nenávist
je velmi demokratická
spojí se
s každou jinou nenávistí
bez rozdílu věku
pohlaví
vyznání
i barvy pleti

My co neumíme nenávidět
musíme se od ní
ještě hodně učit

TOMÁŠ JANOVIC O SOBĚ (VE TŘETÍ OSOBĚ)

Narodil se 22. mája 1937 v Bratislave.
Po mesiaci utiekol z hutníckej priemyslovky v Tisovci a po dvoch semestroch z Hutníckej fakulty v Košiciach, kde začal študovať na radu otca: „Musíš mať chlieb v ruke, tie svoje srandičky môžeš (o se stříškou!) písať popritom.“ Napriek tejto rade promoval v roku 1960 na Univerzite Komenského v Bratislave, špecializácia slovenčina-dejepis.
Upísal sa písaniu, jako spisovateľ i redaktor. Jeho celoživotnou láskou je humor. A manželka, dve dcéry a štyri vnučky; aspoň že ten humor je mužského rodu.


Tomáš Janovic vydal knihy Život je biely holub (1959), Epigramatika (1962), Podpisy analfabetov (1965), Posledná večera (1969), Óda po zet (1983), Ko(z)mické piesne (1986), Od ucha k (d)uchu (1987), Moje najmilšie hriechy (1991), Smutné anekdoty (1993), Najsmutnejšie anekdoty (1995), Ruka majstra (1997), Okrídlená klietka (1998, s P.Vilikovským), Zoči-voči (1999, s M. Lasicou), TJ.dostal rozum (2001), TJ nikoho nezabije (2003), TJ je taký (2004), Maj ma rád (2005).
Je úspěšným autorem dětských knížek Rozprávkové varechy (1975), Dín a Dán (1977), Drevený tato (1979), Jeleňvízor (1982), Snehuliaci (1985, s V. Bednárem) a Královná krásy (1993). Výbor z jeho tvorby pro děti vyšel česky v roce 1984 pod názvem Dřevěný tát

PÁR SLOV ZÁVĚREM

Každý, kdo aspoň čas od času sleduje slovenskou literární scénu, nemohl si nevšimnout výjimečného postavení Tomáše Janovice, básníka, aforisty, epigramatika, autora písňových textů, skečů a dialogů a rovněž úspěšných knížek pro děti. Svými lakonickými, ostře vypointovanými texty mluví svým krajanům do duše a do svědomí – a oni mu za to ještě tleskají! V Čechách něco naprosto nepředstavitelného.
Janovicovy břitké morality naštěstí netrpí protivnou zapšklostí mravokárců, kteří tak rádi dávají svým bližním za příklad sami sebe, a i když autor výslovně připomíná, že inspirací mu je rodná Slovač, jeho krajany jsme vlastně i my, Češi a Moravané, Středoevropané s podobnou lidskou a historickou zkušeností. Připomeňme si alespoň stručně, co o Janovicovi říkají jeho kolegové:
„Říká se, že sebeironie je znakem emancipace a dospívání. Dospělá slovenská tvář má vrásky a Tomáš Janovic je jejich oráčem.“ (Peter Zajac) - „Hlbinnou podstatou jeho uvažovania je morálka. Mohli bysme ich preto označiť za morality, čo znie sice odstrašujúco, no, myslím si, keď sa moralita spojí s dobrým vkusom a ešte lepším štýlom – čo viac si čitateľ može želať?“ (Ján Štrasser) – „Janovicove originálne miniatúry iskria jako diamant. Nie vďaka chladnokrvnej virtuozite; svetlo sa tu láme cez cudne utajenú slzu.“ (Kornel F“oldvári) – „Tomáš Janovic? Ako málo slov a koľko myšlienok! Obyčajne to býva naopak.“ (Milan Lasica) Co k tomu dodat? Snad jen to, že pravý dědic Karla Havlíčka Borovského nežije nikde v Čechách ani na Moravě, nýbrž v Bratislavě.
Cena Dominika Tatarky, kterou Tomáš Janovic obdržel za svou poslední knížku Maj ma rád, nám výmluvně připomněla, že existuje dost důvodů, proč bychom jej měli číst i my Češi.

Leden 2007
Jiří Žáček