Petr Přibyl

Poetický démon (texty nebyly redakčně upravovány)


Dobrý den,

posílám Vám tedy své texty - z technických důvodů bohužel ne ve standartním formátu programu Word. Texty mám rozdělené do kategorií podle témat. V první příloze je intimní hořkosladká lyrika, kterou bych chtěl vydat ve sbírce s názvem "Láska z minových polí". Ve druhé příloze je všehochuť zatím nesoucí název Toxikon.

Texty mají příchot sociální kritiky a promítají se v nich témata jako jsou drogy, porno a disociace atd. Studuji na 1. Lékařské fakultě medicínu v kombinaci s psychologií se zaměřením na drogové závislosti - odtud téma drog. Píšu již pár let - momentálně jsem ve fázi přepisování textů do PC, většina z nich je stále v denících, takže bylo těžké vybírat z toho, co je již přepsáno - je to pouze fragment z mých tvůrčích záplav. Nakonec připojuji ještě staré texty z dob, kdy mi bylo 16 pro porovnání - ty jsou ve wordu.

Budu rád za jakékoliv připomínky a trefné či jiné poznámky. S díky za možnost se prezentovat - Petr Přibyl

***

V metru jsme my byli - my lidi - homofóbní droidi
Cestovat ve fotonovém taxíku ještě nikdy nebylo tak... chladné
Stanici metra okupují sibiřské kmeny - všichni jsou jak rozebraní roboti
Doufám, že je nebe něžně měkké - jako mechanické cukroví...

***

Masovost je jako plíseň
Pasoucí se jako stádo ovcí na stropě kolejních WC
Individualismus je jako SAVO, deratizace
Krysí smrt v labyrintu svalových snopců, ovčí antrax
Nemoc šílených krav, heparin do žil...

DOŠIROKA ZAVŘENÉ OČI

Tebou prováděná resuscitace je, jako když pronikáš rukama sternem do mého srdce, které upadlo v letargii
A batoh na Tvých zádech - zatížený anatomií lidského torza - Tě tak tíží jako olovo v žilách
Když na bedrech máš tíhu světa - a životy na miskách vah...

Jsi nadějí pro mé strnulé oči, když chybí mi v nich zornicový reflex - a jiskra života
Tato realita je jako náraz mojí duše na RTG snímek mojí lebky postižené hematomem
Když roztříští se na atomy - o hladinu náhlé synkopy srdeční...

Jsem potřísněn zážitkem blízkým smrti, když umíráme v pasážích jak roboti na běžících pásech...

***

Až půjde tahle planeta do háje
Až na ní nebudou vůbec žádné pralesy
Bohatý budou mít pomeje
Budou fetovat kyslík z tlakových lahví
A my půjdem pomalu do nebe
A nebo rychle do pýči...

***

Vrakoviště na pitevnách - hromady použitých orgánů na transplantačních burzách
Když pitevní stoly - jak běžící pásy ve výrobních linkách na kuchyňské roboty - samotě a zapomnění čelit jedou
A já můžu si jen nechat zdát ve svých sladkých snech o pitevních stolech plných bonbónů
Když probouzím se z lucidního snění do existenciálně-bestiální něhy...

***

Právě se potápím vzhůru ke svým citovým včera
A až dopadnu na dno, rozpustím se mezi bledě-rudými rty času jako slovo láska
Všechno je tak intenzivní, jako bych byl včera mrtvý
Když stojím ve tmě pouliční lampy nahý - a tak sám...

ÚZKOST PŘED SMRTÍ

Úzkost - jež ztrácí svůj půvab v nelítostném bažení
Když stačí pohyb jediný - abychom byli po smrti
Tak rychle - že se to nikdy nedozvíme
Že si to nikdy nestačíme uvědomit

Úzkost - jež ztrácí svůj půvab, když prolétáme čelním sklem
Čelit příštím životům - jako když se smíchy z řetěžů utrhnem
Když zavadí nám Boží hlas o vnitřní strunu naší středosvěta
Pod tíhou té krásy se třeseme tak - že nemůžeme už víc dýchat

Opouštíme ten bezduchý přístav - s úsměvem v očích a slzami ve tváři
unášeni slastí samoty - když chystáme se čelit noci
Plné blazeovaného napětí a elektrických konvulzí
A ohnutím chceme zpomalit čas - v zakřivení prostoru...

***

Je to po temnotě lpící, když nevidí to jas
Je to jak ježdění drátem po skle
Je to jak po lásce neúprosné bažení, když umíráme zas...

JE TO TAK NEURČITÉ

Nejdřív je to jako hladké plíce delfínů a velrb - záhy zas jak ostře bodající křemíkoví kolibříci
Je to, jako když máš v sítnici klubko jepicí
Je to, jako když rozpouštíš neonové oči japonské gejši v absinthu
Je to jak křik Edwarda Muncha, když pobláznil se dočista
Je to jak červený koberec z menstruačních vložek
Je to jak vesmírní ohniví sloni, kteří hoříce trpce troubí poselství smrti
Je to jako tanec rozpadajících se tkání ozařovaných gama paprsky
Je to jak zabíjení koní elektrickými obušky
Je to jako když hladíš svou zemřelou mámu po LCD display-i
Je to jak konec lásky, když zabíjejí andělé
Je to jak hudba z 30. let pouštěná v Dachau, kde jsme se tak rádi sprchovali
Zní to jak zvuky psychózy vyluzované usušenými stébly trávy
Zní to jak močení Barbie-Princess na krále Kena
Zní to jak vytí bezhlavých ovcí na měsíční svit
Zní to jako když umíraj neurony v křemíkových obvodech
Je to jak zneužívání malých chlapců ve zpověďnicích
Je to, jak když internetový pasák prodává svoje děti na Líbím se ti
Je to, jak když koupíš Satanovo kvílení v Paláci Flóra

KYBERPUNK-OVÝ HAMLET

Držící ve své ruce místo lidské lebky mechatronický mobil
Vědíc, že dnešní futuristický člověk ve své hlavě dřímá v náruči
Křemíkový mikročip napojený na limbický operační systém
Být či nebýt androidem? - ptá se sebe řečnicky
A páchá sebevraždu ve vaně plné žiletek...

***

Jednoho dne naší planetu zabijem
To vím jistě
Doufám přesto však - doufám v to
Že dřív zabije snad někdo mě...

***

Přináším výstřední výkřiky vietnamských výstřiků
Na vlnách pařížské perverze s chutí pražského pervitinu
Krajkové svěrací kazajky na jarní procházky
Andělským prachem nasáklý plyš zenových pelíšků
A pouliční lampy - tak zářící a něžné jako parciální tlak mileneckých genitálů
A je to tak nemístné, až je to na místě - a to mě děsí...

MECHANICKÁ ZVÍŘATA

Máte amfetaminy pro znuděné zlobivé chlapečky
A krucifixy pro povolné lascivní holčičky
Jste nenasytná mechanická zvířata
Nanobotickými červy prožraná
Tak neurofobická a bezchybná
Jako zmražená bezhlavá kuřata
No prostě obsedantně perfektní
Když zobete ze zpráv v TV vědění
Ode dne, kdy vysvlékla jste svoje lidství
Jako obnošenou flanelovou košili
A vyměnila jej za mainstream-ové obžerství
Undergroung je Vám jen šaškem v manéži...

***

Kočka s hitlerovským komplexem mučící myši na elektrickém křesle
Godzila na skákacím míči
Továrna recklující lidské hlavy
Trochu mozku do těsta
Žirafy ve skákacím pytli
Veterinář s motorovou pilou
Anglická královna bez nosní přepážky
A Kristus..? - na záchytce...

NA KÁRY SJETÁ NIKOLA

Piko, piko, pikola - 1,2,3 - dávky počítá
kafe, piko, pikolo - na káry sjetá Nikola
piko, pikolo, pikola - čáry sosá jak zběsilá
piko, kofein, nikotin - do krve zbitá, umírá

Nikola se nám přešlehla - laciný úsměv předstírá
Bezzubá Nikola v Děčíně - Němcema vejpůl přeřízlá

Piko, piko, pikola - na káry dávky počítá
kafe, piko, pikolo - do krve sjetá Nikola
piko, pikolo, pikola - šlehá si jak zběsilá
piko, kofein, nikotin - čáry sosá až umírá

3,4,5 - už?
to na rtech není růž
7,8,9 - už!
v zátylku má nůž
Tak kdy vykrvácí už..?

*ŠPINAVÁ ZAHRADA

Učím se nazpaměť slova k pornofilmům
Jsou totiž jedinou věcí, které můžu věřit
Mám v hlavě jen slova z pornofilmů
Staly se pro mě mou novou vírou v této zemi

Nikdy jsem nemohl uvěřil, že je Ďábel opravdu skutečný
Ale Bůh nemohl stvořit něco tak špinavýho, jako jseš ty
Když jsem řekl "MY", bylo tím myšleno "JÁ"
A když jsem řekl "SLADKÁ", myslel jsem tím "ŠPINAVÁ"

Předstíral jsem, že tě chci pro to, co je uvnitř
Ale když jsem se tam dostal, jen jsem se chtěl dostat pryč
Jsem první a poslední návštěvník tvé prohnilé zahrady
Stále nemůžu uvěřit tomu, že opravdu jsi – coura plná špíny…

*TO NEJVĚTŠÍ ZLO

Nepřátelé mě nazývají děFkou, buzerantem, teploušem
Ale já jsem něco, čím vy nikdy nemůžete být
Nikdy předtím jste mě neměli rádi, Neznabozi
A určitě nebudete mít ani nyní, Běhny

Přetváříte se a předstíráte, že víte o co jde, jdete cestou komerce
Napodobujete svou tvář snažíc se mě dostat do vašeho klišé
A tak jsem si našel své potěšení ve vašem neštěstí
Protože můj život je obscénní, plný neřestí

Budu po vás šlapat při mé cestě vzhůru
Budu po vás šlapat při mém pádu dolů
Nezkoušejte mě přivést na scestí – neznám pokušení
Jsem to největší Zlo – nemám zábrany…

*KARIÉRA MRTVÉ HVĚZDY

Hej! Jen se na mě podívej – žádná víra
Jen se podívej na mě – jsem bez vyznání
Hej! Jen se na mě podívej – byla jsem Panna
Jen se klidně podívej – Teď je ze mě Kurva

Škrtám si Tě ze Svýho seznamu obětí
Strpíš cokoli jen pro chvilku v Mém objetí
Chci kariéru - cesta na vrchol vede přes Postel
Buď hodná holka, ohni se, dělej, podej mi Gel

Využiju Tě, jako bys byla Moje čupka, stav se na kafe
Přijď se povozit, když jsem v Tobě, jsem blahem bez sebe
Použiju Tě, vždyť víš, trvalejší vztahy mě už vážně nudí
Nemiluju Tě, ale Zneužívám Tě, dokud nepřijde někdo lepší…



* Nevhodné pro děti - obsahuje vulgarismy, též necudná až obscénní témata

***

Ani omezený oční nerv - přenášející biliardy extatických vzruchů
Elektrických šoků - vznikajících vodotryskem Tebou odražených fotonů a vzdechů
Ani svět 32 bitů nedokáže vystihnout fantasknost Tebou vytvářených barev
Do oka padajících hvězd - té vskutku toxické dokonalosti Tvých nekonečných palet...

***

Ležím na vrakovišti svých emocí
A ležet v hrobě ještě nikdy nebylo tak krásné
Nezbývá mi nic jiného, než jen pláč srdečně sevřít v objetí
A rozplynout se v ozvěnách tlukotu Tvého srdce...

***

Padám dolů - k Tobě dolů
A nic mě nemůže zastavit ani mírně zpomalit
Ani odpor vzduchu ani kvantová mechanika
Leda jen to zakřivení prostoru...

***

Vpíjím se do křesla s poetickou těžkostí heparinu - jako parfém s nádechem smrti - a propadám do cizích světů
Vpíjím se do křesla z tvarů hebkých jak Tvoje vlasy - v barvě luk a polí z rozkvetlých vlčích máků
Jen těžko odolám Těm rtům Tvým - ketaminové disociaci s lehce jahodovou příchutí
Tak modroučce slané, tak mrazivě chladné jak LED-diody jsou ty Tvé oči
Jsi kovově něžná, vypadáš jak molekula LSD - dnes Ti to obzvlášť sluší
Má líbezná piková dámo, chci pod tíhou Tvé šíleně toxické krásy jako sníh roztát
Má líbezná piková dámo, chci pod Tvým oknem se vztyčeným pyjem jako rytíř stát...

***

Chci shořet jako fosfor ve Tvé dávce pervitinu
Roztříštit se jako sklo až dopadnu na hladinu
Na hladinu blaha, jež moří mé vény jak toxické kapičky rtuti
Zemřít jen pro tu Tvou krásu v Tvém vlhkém objetí...

***

Jsi jako malé bezvýznamné plus uprostřed aleje z minových polí
Jsi jako kvantová fluktuace, kterou cyklicky padává králík následovaný Alicí
Jsi jako časová dilatace, virtuální realita uprostřed Cyber-světů
Jsi jako Hi-tech mixér smažící automaty s absťákem z alobalových květů...

***

Jsi jako kubo-futuristická růže z převodovky - s trny z ozubených kol
Jsi jako Femme fatale deja-vu - mojí duše kabát prožírající mol
Jsi jako střepina z granátu - jenž nepřestává explodovat
Jsi jako genová mutace - jež nepřestává poškozovat
Jsi tak krásná, až to bolí - když kolem krku mě to škrtí
A tak sladká, až mě svědí - když něco něžného mě drtí
Před Tvého pohledu sadismem spasí mě snad Tvoje líce
A když NE - pojdu statečně na pneumotorax mé levé plíce...

***

Když nad ztrátou svého ega truchlí
Slýchává psychotropní hlasy
a křik Edwarda Muncha z koupelnových kachlí

***

Jsi jako Afrodité - zrozená z lubrikačních Pěn
A naše láska jak expresionistické porno bez použití erotických scén
Jsi jako šílenstvím nemocná kráva, jež se rozpadá ve vlastních fraktálech
Jsi pro mou otrávenou hlavu Orchi-dea, jež roste jen v těch nejtemnějších močálech
Jsi jako uklízečka, která po kolejích honila tisích psychedelických ptáků
Jsi jako měsíc, který roní slzy, když noc má na kahánku
Proč tak náhle sublimuješ, když omakávám Tvoje stěny z pěny Afrodité..?
Možná proto, že Tvé křehké, ničím nepoznané stěny nejsou nerozbitné...

***

Chci být jako kůl zakotven ve Tvé permanentně zmrzlé vulvě
Chci být jako ledoborec neustále brázdící Tvůj permafrost
Chci být jako Bůh poražen, když stanoví to Friedrich Nietzsche
A Ty ostýcháš se umírat, když přes řeku Styx Ti stavím most...

***

Chci spolykat celé plato analgetik
Abych umlčel svého srdce žal
Avšak, Lásko, půjdeš se mnou taky
Bez Tebe bych se umřít bál...

***

Rve mi to mysl na kusy - jak moc se mi chce milovat!
A kde vezmem' lásku naši - až vyprší se z mraků?
Rozkopeme celý svět, pak vezmem' si ji snad
Z obnovitelných zdrojů...

***

Jsme postiženi láskou - když před strachem z extroverze hroutíme se do sebe

Cítím se jako doma vždy - když něco zvláštního mě pohltí
Chci se zabít něhou, když vzdaluji se burácejícím útesům - směřujíce do ticha mořských vln

Cítím se jako doma vždy - když něco krásného mě pohltí
A je to jako záškuby poesie, když snažím se utonout ve své hlavě

Cítím se jako doma vždy - když něco temného mě pohltí
V záplavě vzpomínek na Tebe - na mou něžnou, poslední...

***

Jsi jako enzym štěpící mou míchu, když zachvácen jsem v obrnách

Cítím se tak nádherně, že se mi chce ze samotné krásy sublimovat
Avšak bolí to - jako když miluji Tě nadevše
A cítím se tak nenuceně, že se mi chce ze samotného štěstí explodovat
A Ty víš, že bolí to - jako když zabíjíme tuleně...

Jsi jako imitace Terezy Pergnerové
A já cirhóza Tvých nekrotických jater
Jsi jako hepatitidou postižená "Céčkařka"
A já "Áčkař" s prospěchovým stipendiem...

Necháváš se unášet v elektrickém poli
Jako útlá placetnice na rozbouřeném moři
Je to tak naléhavé a vždy to trochu zebe
Když dáváš si lázeň ze své žilní krve

11. KVĚTEN - TO NEBYL LÁSKY ČAS

Mrzí mě to
Jako by mně chyběla v hrudním koši všechna žebra
Tak moc mně teď bolíš
chtěl bych všechno povědět Ti
Slanýma očima svýma jen
Můj zármutek cítila bys
Na jazyku ZEN
Jako jehly v jehelníčku

Já někde ztratil se
Mezi řádky utonul
Kdo vysvobodí mě?
Kdo mě něhou probodne?
Když pojídáš mou duši příborem
Tou něžnou, těžkou perverzí
Jež těžko někdy odezní
Mi z hlavy
Jež otrávena jest

Tvá hlava v dlaních mých
Natrávená je
Tak přoč neřekla mi
Co Tě bolí
Co Tvé nitro drtí
Jako velký třesk
Ve šrotovacím stroji
Jenž deviací mojí
Urychlován jest

Tak přece ozvi se mi
Vyřkni kletku nad ránem
Ozvi se mi, příboji
Buď mi lásky majákem...

***

Lásko, je mi tak nějak zvlástně
Jako bych včera ztratil něco ze sebe
Jako by mi chyběla půlka hlavy včetně srdce
A je mi tak nějak divně
Jako když už nechci nikdy vidět sebe
V odrazech slz, jež bolí Tebe