na další stranu
Zdeněk Marvan
ZÁŘE
Už bylo dost Kvilení
Když svět obracel žaludek
A Holan mi psal
Ginsberg je humbuk
Už bylo dost
Těch promarněnejch let
A jiskřivejch sklepů v Martinské
Kde nás Ludvík sežehnul
Svými podobiznami Rasputina
Je s podivem
Takhle tu stát nad hladinou v studni
S tíhou osmdesáti balvanů v zádech
A vracet se k rozepsanému vzkazu
Archandělu Pegasovi
Je to k smíchu a k pláči
Co bylo zapomenuto zahozeno
Nepotřebná papírová koule taháku
Toho věčného podvodu
Pod šťastným dnem slunce první školy
Co s tím vším když Ti hrozí kmotřička
Svištivím zábleskem ostří
A pak ! ... nic
Hovno nic ! A to je k smíchu a k pláči !
To nejde ztratit zapomenout zahodit
Ani se prát s kmotřičkou
Natož popřít vzpurného Ludvíka
S náručí šťastných zachráněných dětí
A je s podivem
Nad nádherným zástupem bytostí
Se jmény všech Vladimírů Louisů Davidů
Blanek Danielů Jarek či Tomášů
S podivem vystřeleným do paralelního vesmíru
To všechno opravdu bylo
Ta urputná zpověď novému ránu
To krystalické měnění šeptaných přání
Kráčejících hřmotných skutků
Na podivném obzoru kamenolomu
Poslouchej Pozoruj Rozprávěj Zpívej
Nepřestávej
Z nicoty nevěřícnosti vyvěrá stříbrný pramen
Z kodrtající maringotky otevřenými okny
Pomalu plyne odpověď a celý důvod bytí
Jen tak
Ven a zpět
Pomalu
Spojuje oba paralelní světy
Akord za akordem
Záře
Neumlčena a bubnovaná synkopou nezapomění
|
