na další stranu
Štěpán Votoček
LISTÍ
Je krásné ležet
v spadaném listí
do morku kostí
vnímat své paže
Je krásné, krásné
v sevřené hrsti
mnout zrnka prsti
když slunce hasne
Vědět, že přestat
je zpět se vrátit
po stejné trati
proč, lze-li nevstat?
STUDÁNKA
Studánka okolo měsíce
na stole podzimní kytice
co to máš, proboha
co to máš na ruce?
Měsíc je pán v bílém obleku
vyšel si na špacír nad řeku
co to máš, proboha
co to máš na krku?
Hvězdy jsou zemřelí milenci
noc už se schyluje ke konci
co to máš, proboha
co to máš na srdci?
VRÁNY
Přiletěly vrány
odkudsi
že chuť mého těla
okusí
že mi kůži potetují
zobany
pak ji stáhnou
a rozklovou
orgány
Obklopil mě tlukot
vraních per
ze všech směrů zůstal
jen sever
jenom prázdno vraních očí
či snad ok?
tohleto byl
od začátku
divnej rok
Přiletěly vrány
na hody
maso dá se pozřít
bez vody
je-li aspoň čerstvé krve
dostatek
vraní král si
přišel vybrat
desátek
NAVIGACE
Navigace zbledla
už se rozednívá
někdo se mi stále
přes rameno dívá
někdo se mi pořád
plete do života
někdo ovládá mě
a není to hmota
Navigace říká
teď to otoč zpátky
já ponětí nemám
kdo tahá za drátky
je všude a nikde
nahoře i dole
už bychom si měli
vyjasnit své role
Navigace zkouší
přepočítat trasu
na displeji číslo
kolik zbývá času
k čemu? stejně nevím
kam to vlastně jedu
až to narvu do zdi
tak to na ni svedu
BÍLEJ KŮŇ
Bílej kůň
se proti nebi vzpíná
ržání zní
jak signál trumpety
chřípí chví
se, odletuje hlína
bílej kůň
už čeká za vraty
Bílej kůň
co svého jezdce shání
vstát a jít
vykročit ze dveří
stmíváním
vyrazit ke svítání
hřívu vzít
namísto otěží
Bílej kůň
už se mnou cestou cválá
vlídnou tmou
pod chladnou oblohou
dál a dál
a noc je katedrála
bílej kůň
uhání krajinou
Ví jen Bůh
kde zastihne nás ráno
bílej kůň
devět řek přebrodí
v dálce hřmí
to že je dokonáno
bílej kůň
mě u bran vyhodí
MĚLKÝ HROB
Havrani slétli se na poli
z ornice kouká kus mrtvoly
pohřbil ji ve spěchu
ať už to udělal
kdokoli
Zobáky klovají do tkání
a pes už havrany odhání
nebuďte tak lační
pro všechny masa je
dost k mání
Mělký hrob jednou chci taky mít
naposled k užitku ještě být
koloběh života
raději nasytit
nežli ztlít
SRDCE TEMNOTY
Navleč si na ruce
železné klenoty
musíme vyrazit
do srdce temnoty
musíme vyplenit
to, co nás plenilo
spoutat a zahubit
to, co nás hubilo
Jsme ti, jež nechali
na křížích Golgoty
přes chlopně hledíme
do srdce temnoty
a naše krev s její
v jedinou se mísí
a žlábkem z oltáře
odtéká do mísy
Až kohout zakřičí
nebude vítěze
nebude nikoho
kdo trofej přiveze
nikdo se nedoví
že ti, jež nesňali
v útrobách temnoty
srdce jí proťali
TRANSCENDENCE
Sošku Budhy na kredenci
a krucifix na stěně
mám, hledaje transcendenci
cítím se tu stísněně
Ledacos jsem o tom přečet
různý věci jsem prubnul
v kostele jsem zkoušel klečet
při půstu jsem dost zhubnul
Meditovat nemám nervy
a bojím se chemie
snad až začnou žrát mě červi
poznám, jestli něco je
Na pozemských věcech lpění
zavrh jsem, chci duchovno
co když ale žádné není
a nad námi je hovno?
|
