Miroslav Klika Klimeš

E = m . c2

Bláznivá stařena
skuhrá na svou vnučku.
Jezulátko v Betlémě pláče
a tatínek Josef odpaňuje Marii.
Docela mě zajímá E = m . c2
ale nedovedu pochopit
princip rozmnožování láčkovců.
Bláznivá babka pustila
vnučku na první zábavu.
A Jezulátku začínají růst zoubky.
Josífek to pořád neumí!
Teorie zůstala nepochopenou.
Miluji mladou holku, co
má skuhrající babičku,
čekáme Jezulátko a už dávno
není pannou jako Marie.

Slůvka jsou pryč

Kde jsou ta slova,

která včera objímala

tvé tělo.

Kudrnaté věty

uvízlé v záhybech,

jamkách, koutcích.

jazykem namalované

hříčky v pupečním středu.

Milostné sonety

přilepené na bělostné

kůži ňadroví.

Kde jsou ta slůvka

uvařená v kádi citů.

Vstřebala jsi je

svou vlhkou slanou dlaní.

Mělo to tak skončit

Kampak kráčí zmalovaná?
Potápěč na dně Vltavy našel
potopenou truhlu s pokladem.
Snad jde na už stodvaasedmdesátý rande.
Žába na kamenitym břehu
kuňká moderní zpracování Beethovena.
Komůrka zamčená ocelovým klíčem.
Smrtelná dávka kyslíku
z propanbutanové láhve zabila.
Co chce tak nahá?
Pohřební vůz tentokráte v bílém,
tomu se říká paradox.
Třeba mě měla prvního!?
Hlína na víku rakve
měnící se na peřinu snění.
Propletená těla usínají v komůrce.
Duše odchází na dno Vltavy
do truhlice s pokladem.
Kampak kráčíme?
Čeká na zvědavého potápěče
a jeho neposednou ruku.
Putujeme ulicí na kávu do Slávie.

(současná tvorba)