Před čtyřiceti lety zemřel Václav Hrabě

Kdybys neumřel jako mladý kluk, Vašku, byl bys dneska starý dědek. Bolela by tě záda a začínalo by se bolestmi malých kloubů hlásit revma. Holky by před tebou utíkaly, ty drzejší by řekly: „Vrať se do hrobu!“ Asi by ani neznaly písničky, které na tvoje texty zpívá Mišík. S největší pravděpodobností by ty písničky ani nezpíval. Bojím se, že ani ty básničky a knížky, co jsme ti po smrti vydali, by nikdo nevydal. Mirek Kovářík by nerecitoval pohnutým hlasem tvoje verše. Nebyl bys představitelem pražské beat generation šedesátých let… Bůhví, jak by to dopadlo.

Každopádně jsem si na tebe 5. března vzpomněl a vyjel jsem s mladou básnířkou na malostranský Jánský vršek. Ukázal jsem jí dům, kde jsi žil, osahali jsme kliku a zámek domovních dveří, s kterými jsi se v alkoholickém opojení potýkal hodinku před smrtí, a přednesl jsem jí tvoji básničku — září dlouhonohé září, bílá jablka pod nohama lancknechtů, kteří se vracejí…

Jánský vršek č. 10

Mám pro tebe dobrou zprávu, Václave. Ta dívenka si před lety opisovala tvoje básničky a kopírovala je z tvých svazečků veršů. Knížky vycházely, nikdy tě nikdo nezakázal, ale zřejmě jich bylo málo. Tak se opisovaly a kopírovaly. Dobré, ne?

Na domě v Jánské ulici ale deska nevisí a kromě mě tam taky nikdo nebyl. To víš, představoval jsem si něco jako setkání u Máchy na Petříně… Nic takového se nekonalo.

Klouzal jsem po chodníku a v duchu politoval funebráky, jak se dřeli s tvou rakví, když jejich škodovka nevyjela po kluzkých dlažebních kostkách do strmého svahu. A pak jsem si vzpomněl, jak mě nedávno navštívila mladá televizní scenáristka a režisérka a přednesla mi svoji ideu natočit o tobě film v cyklu Předčasná úmrtí. Že prý za tvojí smrtí byla státní bezpečnost. Film pak natočila, leč beze mne. Přece bys, Vašku, nechtěl, abych blábolil nesmysly.

Mimochodem, chlapče, topit si plynovou troubou byla taky pěkná blbost.

Ludvík Hess