na další stranu
 T. R. FieldJeho tvář
Ervín Hrych
Jsou různé způsoby, jak přestoupit sedmé přikázání, od okradení bližního až po rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Většina z nich je právně postižitelná a valné cti svému pachateli obvykle nevynese. Na rozdíl od krádeží statků hmotných může krádež statků duchovních alespoň dočasně svému pachateli přinést nádavkem i něco světské cti a slávy — o honoráři nemluvě. Přesto se zatím nedomníváme, že by se pan Ervín Hrych dopustil činu, který by bylo lze plně kvalifikovat jako krádež. Nebo přesněji řečeno — nedomníváme se, že by jeho vlastní inteligence nestačila na smazání nejkřiklavějších stop tohoto činu. Proto také, když se rozhodl vydat koncem roku 1967 v nakladatelství Československý spisovatel Krhútskou kroniku, vmontoval do textu umně jméno jejího původního autora T. R. Fielda. Učinil to dokonce tak dovedně, že čtenář nutně propadne dojmu, že tedy nejen Krhútská kronika, ale i její původní autor — T. R. Field — jsou plody ducha pana Ervína Hrycha. Pravdou však je, že T. R. Field byl přiveden na svět svou matkou 23. dubna 1891 a Krhútská kronika T. R. Fieldem v roce 1937. Rukopis nebyl otištěn, ale domníváme se, že dokonce ani neotištěné rukopisy nelze volně používat a vydávat pod libovolnými jmény bez vědomí autora. Pokud se snad v tomto bodě mýlíme, prosíme, abychom byli opraveni. Rádi svou chybu přiznáme a nebudeme setrvávat v omylu, že naše dosud netištěné rukopisy jsou naším nezcizitelným majetkem, podobně jako netištěné rukopisy jiných autorů. Zařídíme se podle toho a jsme přesvědčeni, že situace, která vznikne, bude při nejmenším podivuhodná. Ale její řešení nebude už na nás. Na druhé straně — budiž pravdě průchod dán — i pan Ervín Hrych si na Krhútské kronice zapracoval. Původní rukopis s názvem Prakršno doznal v jeho rukou jistých změn. Těžko lze říci, zda se tak stalo jenom proto, že mu nebyl dostatečně a v plném rozsahu dostupný celý původní rukopis, nebo zda se také chtěl alespoň částečně blýsknout také duchem vlastním. V každém případě je tedy nutno přiznat, že mezi Krhútskou kronikou a Prakršnem jsou jisté ideologické a terminologické diference. Přesný rozbor s ukázkami i doklady přineseme v příštím čísle Divokého vína se svolením pana T. R. Fielda, původního a skutečného autora zmíněné publikace. Prozatím přinášíme několik ukázek z jeho díla, publikovaného z části za prvé republiky, aby si naši čtenáři mohli udělat alespoň částečnou představu, o jakého autora se jedná. * * *
Narodil se úplně blbý. Osud
Čarovala černá paní, * * *
Píšeš-li, dbej toho hlavně,
Pravopis je nade všecko!
Osyka se psalo v době dávné
Přesto však když namítne ti Kosočtverce na ohradách
Pegásek mi zařval u Karabce —
Brání mi v tom, arci, mermomocí
Cézanne, zemřev, proslavil se rychle
Avšak to jsou liché třesky plesky. Svatopluk Čechoslovák
Svatopluk Čech dobrou vlastnost Básník a klobásník
Švarná dcera klobásníka Epitaf
Zde leží (publikováno v Divokém víně 1-2 / 1968) |
|
Vidíte zjednodušenou podobu stránek.
Chcete-li mít stránky zobrazené v plné kvalitě, použijte takový prohlížeč, který podporuje moderní standardy používané na těchto stránkách a současně si zapněte ve svém prohlížeči podporu JavaScriptu.
