literární časopis založený v roce 1964

Ondřej Lipár

* * *

Opatrně kladu chodidla
tiše
nevyplašit tuhle chvilku

Občas se schovám v ženě
ne často
ne nadlouho
tiše

Někdy se žena schová ve mně
ne nadlouho
o to víc

šeptá
mate
zrazuje
ty zbytky po mně

Opatrně

* * *

Nohavice plné milenců
v náručí chomáče bavlny
A česáči na dosah
umírají
na touhu

* * *

Bolavá záda jsou pátek odpoledne
u stolu v kavárně
unesená nevěsta
která jen whisky a pryč
klučíci s cigaretou
ve varu
hlavy hluboko
utopené v pastičkách
žabomyších válek
se k sobě přibližují
pořád víc

Objednal jsem si
dvě deci červeného

Po bradě
mi teče páteční odpoledne
staví
víc otazníků
víc vykřičníků
a tři tečky

* * *

Najednou
se ti lesknou oči
a nenecháš si skočit do řeči
"Je k neuvěření.
Pozorovat ho,
jak nasává ten svět,
přizpůsobuje si ho.
Nakonec to za to stojí."

Čistá hrdost
a trošku
roztřesené ruce
Nakonec
všichni jsme z Venuší

Zkrásnělas
a zmoudřela v pohledu
i v doteku

Slova ti mléčně
tečou z prsou
znám jich jen pár
na ostatní
nedosáhnu

* * *

Tři noci jsem se pořádně nevyspal
dáváš mi zabrat
má milá
dáváš mi
co proto

Počkám tě
v kavárně
u vás v ulici
ano
ne
žádná zvláštní znamení

Proč
no proto

(současná tvorba)