na další stranu
Zora Růžová
* * *
Na střeše chodím mezi holubama
a mluvím holubí řečí a sbírám peříčka
do kapes plnejch deště
a dětí
sebranejch na ulicích vodou
koukám se dolů na všechno a mlčím
dívám se do bytů roztrhanejch šatů větrem
poslouchám neschovaný křiklouny
pod stromama a neslyším nic víc
než svoji hudbu chodidel po pocapkaný střeše
děti se učej chodit v novejch botách
neděle vryla každýmu další tejdenní vrásku
ke všem ostatním
u někoho se to už nepozná
a to je ten určitej věk a to je to
STÁŘÍ
kde dočkáme času jako když obilí předem polehne
pod nohama slunce vejletníka
vyhazuju plechovku a začínám se vší a podkovou
od hlavy k patě
* * *
nestačím vypít všechno víno do dna
nestačím se nafetovat všema pohledama najednou
pro bolavý oči
nestačím si rozmyslet způsob zabití času i sebe
jsem si sama svým časem i svou smrtí
na zemi chodím mezi holubím trusem
karty lhaly
můj muž nebude ani ing. ani arch. ale docela určitě blázen
a nebudu mít čtyry děti ale bábovku
na neděli čaj a suchý z nosu
v podpaždí mi budou bydlet vzpomínky
po chlupu je budu vytrhávat ze souvislosti
posvítím si obecní lucernou
neodpovím na otázku kolik je
čas mě bude zajímat jen jako samo narození
šlehačka podpoří chudokrevnost
děti už ošlapaly boty k nepoznání
roztrhla jsem svoje poslední šaty na cucky a na padrť
při tom i klouby
jako kámen svědomí
z Paříže přivezu houby
z New Yorku přivezu houby
z Holandska tulipán pro lásku pod peřinou
z duše přivezu přitakání
pozvu se na večeři za tři stovky let
s několika chody chlastu
holubi přede mnou utečou po svejch dvou vyděšenejch nohách
nerozumím ptačí řeči ale donesu tři vajíčka Děda Věda
a založím akademii
kde budu kaňkat po kobercích z bambusu inkoustem
až mi narostou fousy
proběhnu se v neděli po náměstí bratří synků a zvony budou klinkat
dlouho do noci
děti budou volat hele polednice a klekánice
někdo v rohu zapiští míš míš míš
uškrtím se punčochou za obě uši
podepíšu nesmírně stupidní leták SANA SESTRA MÁSLA
podstatným jménem vlastním SVOBODA a nebudu existovat
jinak než na papíře
chodím po zdech klášterů a z cel novicek kradu bílý šály
na stůl jako ubrus
ukrajuju měsíc obrovským zubatým nožem pocem
ať ti to neuteče je to přece jenom pohled pro bohy
teď když na tebe čekám jako na slávu
stává se to tím nesnesitelnější
všechno sním sama
vyleju umyvadlo se špinavou vodou na hlavu průvodům
pod okny aby měly lepší skluz
budu dělat já nic já muzikant
po bytě rozházím obrázky a flašky a pozvu všechny intelektuály
na obrovskej mejdan ve dvou
víc jich neznám
propíchnu balón na kterým se vznáším a budu prostá dívka
selskýho původu
Viktorka na splavu
Barunka s nakopnutým zadkem
Alice bez brejlí Sára s rypákem
Johana ve vězení a uhynu pýchou
pozvu k sobě ÚPLNOST a BLBOST bude to dobrá partie dámy
potom si hodím desetníkem o svoji existenci
karty lhaly
nemůžu mít v životě štěstí
chci potkávat tupce s gorilíma ušima a prstem v zubech
Sama jsem budiž světlo!
básníci nevědí co dělat roupama
můžu si přečíst že potkávám cestou z Petřína už deset roků tank
můžu si přečíst že benzínem voněli a travou když tudy tenkrát táhli
s děly
a že je všechno šedý
|
