Mirka Kadlecová

CHODÍŠ

          a nešeptáš . . .
Tolikerý křik boří zdi
          k útěku . . .
uši zaléhají bolestí
a z očí stéká slza
          celá polámaná . . .
Odhlédneme-li
          odhlédneme . . .
a možná v dálce
          před námi
uvidíme míru
          míru
a pokoj převyšující rozum
          nás zaplaví . . .

***

Pár starých mincí
      psích granulí
          a cukr všude. . .
. . . a dráty bez jednoho konce
Nestříhat
      tolikeré spojení přerušeno . . .
Zatím co my vadneme
          a krok se krátí . . .
vy utíkáte . . .
bezcílně . . .
bezotáčivě . . .
bezbožně. . .
s prázdnými kapsami . . .
plnýma očima
      utajených slz
          jak na zemi tak i na nebi . . .
. . . nedej mi spát
abych neprospala
          čas návratu
          / mileniáni/

***

Bílé nitě v tvém pokoji
          strach a samota
Konec je ještě
          na začátku . . .
Otázky a pláč
          po všech koutech
                v nočních košilích
Co tady
když tíha je větší
          než bolest . . .
Co tady
když neslyším hlas
          tvé lásky Bože
Co tady
miliontý z miliard
          které vlaky rozvážejí do
                    samot . . .
Past plná vadnoucích růží
          a barevného listí . . .
až do okna větvemi tluče
      vítr o chtivosti a trýzni
Zas není čím přebít
          bolest
. . . a bílá nit
je teprve na začátku
          / závislosti /

***

Nebe je na dosh
a voda přes moc teče
člověk si nezpívá
a nikam neuteče . . .

Sedíme pozpátku
a nehledíme k cíli
prý podivnou pohádku
v které už není síly . . .

Pole se bělají
a do žní chybí málo
dny v mlze se ztrácejí
co se nám vlastně stalo . . .

MILENĚ

Ztemněl kraj bolestí
a smutkem
takřka čirým . . .

* * *

S očima v dálce
zlatých kopců . . .
S očima v dálce
blízko údolím . . .

* * *

V korunách sosen
vítr zpívá písně
na vrcholcích hor
horovatých . . .

* * *


. . .a možná pršelo
v tu samou chvíli
          štěstí
na jednom místě
          tání . . .

***

Po celém svahu
až k trávě zavodnilé
ulpíváš
v modravé tůni . . .

* * *

Horkými tahy
horkost těla
rozbělá v poznání
      vášní i ticha . . .

* * *

V krajinách ticha
lehký vzdech
a klíčem v zámku
nikdo neotáčí . . .

* * *

Tak pole s polem
laskají si záda
a tráva kolem
      probuzena sní . . .

* * *
Ve vlnách
vlní se kraj
a padá tiše
v zelené obilí . . .

***

Ten tmavý les
ta tmavá hora
a čas se vleče
světlu vstříc . . .

* * *

Ztratila se voda
ztratila se kamsi
neměla sílu
zůstávat. . .

* * *

Jen tenký pramínek
jen vlásek vláhy
už téměř na dosah
k poslední kapce
spěchá . . .

* * *

Tak rozvodnilý čas
tak přemíra bouří
aby z výšin padala
až ke korytům řek . . .