na další stranu
Mirka Kadlecová
CHODÍŠ
a nešeptáš . . .
Tolikerý křik boří zdi
k útěku . . .
uši zaléhají bolestí
a z očí stéká slza
celá polámaná . . .
Odhlédneme-li
odhlédneme . . .
a možná v dálce
před námi
uvidíme míru
míru
a pokoj převyšující rozum
nás zaplaví . . .
***
Pár starých mincí
psích granulí
a cukr všude. . .
. . . a dráty bez jednoho konce
Nestříhat
tolikeré spojení přerušeno . . .
Zatím co my vadneme
a krok se krátí . . .
vy utíkáte . . .
bezcílně . . .
bezotáčivě . . .
bezbožně. . .
s prázdnými kapsami . . .
plnýma očima
utajených slz
jak na zemi tak i na nebi . . .
. . . nedej mi spát
abych neprospala
čas návratu
/ mileniáni/
***
Bílé nitě v tvém pokoji
strach a samota
Konec je ještě
na začátku . . .
Otázky a pláč
po všech koutech
v nočních košilích
Co tady
když tíha je větší
než bolest . . .
Co tady
když neslyším hlas
tvé lásky Bože
Co tady
miliontý z miliard
které vlaky rozvážejí do
samot . . .
Past plná vadnoucích růží
a barevného listí . . .
až do okna větvemi tluče
vítr o chtivosti a trýzni
Zas není čím přebít
bolest
. . . a bílá nit
je teprve na začátku
/ závislosti /
***
Nebe je na dosh
a voda přes moc teče
člověk si nezpívá
a nikam neuteče . . .
Sedíme pozpátku
a nehledíme k cíli
prý podivnou pohádku
v které už není síly . . .
Pole se bělají
a do žní chybí málo
dny v mlze se ztrácejí
co se nám vlastně stalo . . .
MILENĚ
Ztemněl kraj bolestí
a smutkem
takřka čirým . . .
* * *
S očima v dálce
zlatých kopců . . .
S očima v dálce
blízko údolím . . .
* * *
V korunách sosen
vítr zpívá písně
na vrcholcích hor
horovatých . . .
* * *
. . .a možná pršelo
v tu samou chvíli
štěstí
na jednom místě
tání . . .
***
Po celém svahu
až k trávě zavodnilé
ulpíváš
v modravé tůni . . .
* * *
Horkými tahy
horkost těla
rozbělá v poznání
vášní i ticha . . .
* * *
V krajinách ticha
lehký vzdech
a klíčem v zámku
nikdo neotáčí . . .
* * *
Tak pole s polem
laskají si záda
a tráva kolem
probuzena sní . . .
* * *
Ve vlnách
vlní se kraj
a padá tiše
v zelené obilí . . .
***
Ten tmavý les
ta tmavá hora
a čas se vleče
světlu vstříc . . .
* * *
Ztratila se voda
ztratila se kamsi
neměla sílu
zůstávat. . .
* * *
Jen tenký pramínek
jen vlásek vláhy
už téměř na dosah
k poslední kapce
spěchá . . .
* * *
Tak rozvodnilý čas
tak přemíra bouří
aby z výšin padala
až ke korytům řek . . .
|