na další stranu
Miroslav Koupil
TLESKANÁ
V křesle křeslím
a do zrcadla drnclím.
Tak jaká pro diváka?
Hladce, pobruslu,
bruskou do výbrusu!
Jako manžety
ponechat kotlety!
Ať padne do sáčka
přehazovačka!
A dál, jako na klíček,
už beze slovíček!
Konečně dneska
ušima tleskám.
TŘÍSKOVÁ
V prstu
vříská tříska.
Dřevěná.
Dře, věrná!
Jak sup sní v mně.
Tak šup s ní ven!
Než si mě podebere
spodem, bérem.
NAMRAČKNÍ
Občas se namračknu.
Chci létat
na mráčku!
Bohužel mračnoškoly
mě neproškolí.
Čím bych je
podmrakčnil?
Bude to pocta!
Dostanou octan!
Berou prý z octa
od sta kil.
ŽVÝKOVÁ
Hromhlík!
Žvýkám rohlík.
Od žvýku ke žvýku
málem jazyk
smykem přežvyknu.
Sucho v ústech
je na tuk pusté.
Na to si nežvyknu!
LEDOVKOVÁ
Je ledovka.
Ledo hladovková.
A doleva nám to natře!
Kopyty napřed
do ledu se zadřem.
Doledustěsní
posedíme si.
Na nedohled
klouže to.
Sem klouže klobouk
a tam klouže žeton.
NABEDLÁ
Nabedlili mě
na bedlí.
Roste bedlí
jako bedny!
Tak den ze dna
bledým lesem
donezbedna
bedlíme se.
Lesní klídek
roztlouklím.
Bdělému bedlí
rostou kly!
Sloní klobouk,
oblouk z bodlin,
doma nastojáka
zbodlím.
NADĚJÍ
Ze stropu
jmelí chumelí.
Jsou Vánočce.
Po nich,
jak větropoliv,
bez donucita
přicupitá
notový blok.
Nový rok.
Zas nové tóny
vyducitá.
PROHŘIBÍ
Dneska se prohřibí.
Jde na hřiby!
V lese přes břich
sehne-li se,
hřiby rozteskní se.
Zjišťuje,
že kvůli hřibám
svůj břich pohřbívá.
Ještěže v lesích
nebřichne si!
|
