Jaromír Sedláček

Texty z alkoholové euforie a deprese

***

v roce 1954
kdy jsem se narodil
bylo údajně
takové vedro
že ještěrky skákaly do ohně aby se
ochladily

ale já jsem se narodil až v
prosinci
takže si to nemožu pamatovat

***

v zapomenutých poutech
podvědomého bytí
snažím se vlastnímu vědom
nadiktovat neexistující city a
zatímco tvé nervy
telefonicky signalizují kamarádku ležím u
nohou tvé židle
a s uspokojením
a mírnou dávkou rozkoše cítím
že i bohyním
se občas potí nohy

***

ještě včera
jsem byl zvědavý jak mi
oplatíš tolik stesku

fasunek vzdychání schne v
kapesníku a srdce kesonu
na dně chtění

náhradu už si nevyberu

***

co v tobě
ze mě zůstává přetváříš si
k obrazu svému a říkáš tomu
láska

náš život
si s tím pohrává

co s dalším láskokruhem v
řezu svého já

***

je ve mně neuspokojivý
posměch a přikrývání ze studu
a předvlíkání ze zvyku a tobě je
už předem všechno
odpuštěno jakož i naše
modlitby
jsou nakonec vyslyšeny

takže ty už zase klidně spíš a já si
taky někoho chytnu

***

už jsem myslel
že se na mne usmíváš ale
protínající spoj vygumoval tvoji
podobu z pozadí mé paměti

už tenkrát
jsem tě mohl mít
ale ještě jsem tu chvíli obkročil

***

beru na sebe podobu zlého
muže stále častěji
a zvlášť po zvěstování o
zapomenutí v tobě
myslím spíš na Herodese než na své
pokračování

neposkvrněné početí můžeme
pominout ale kolik mohlo být
svatých duchů?

není větší jistoty než
nejistota otce

***

když zrovna není o čem tak
třeba právě
o tom

kolikrát se ale
pyšněné blíží zahanbenému když
plíseň mé závislosti odkrývá
tušení našeho poskvrnění

ta představa je stav bdělosti a aby mě
neranilo
cokoli zlého namlouvám si
vždy to nejhorší

***

netrvalo mi to
než několik vteřin
a i když už byl nejvyšší čas ještě jsem
tu chvíli prodloužil

má dáti - nedala pravá ruka
je rychlejší než levá a
myšlenka na to
je ještě rychlejší

než jsem ti stačil jednu dát už tě
hladím

a pak že to nejde

***

už jsme se naučili téměř
všechno komentovat
nezúčastněnou nadřazeností
a doopravdy a marně
je nás slyšet až tehdy
když nám nasazují
klestítka

***

na Ptačím vrchu
kape mi z listí za límec míjím
prázdné klece
a vzpomínky
na první polibky i troufalé
přísahy

všechno to trochu rezaví

***

v cirkusu života už
mám za sebou pár
majstrštyků
co se jen tak podruhé nepodaří

stosedma červená valat moucha
přestřižená za letu
vrabec chycený na chrousta na niti hořící
vajgl držený slepicí
a uměl jsem říct
šmudla má kno?ík a fajfku a stát
při tom na jedné noze

ej tý sí vymyšloch

***

na první pohled to
vypadalo
že sis mě vůbec nevšimla ale já už se

v duchu usmíval

jenom jestli ty nebudeš můj
miláček

***

úplně stačí jednou a
provždy se přiznat
abych se pak mohl věnovat už jenom
sám sobě
a ještě je třeba
udělat si časované alibi a neslíbit
se
generačním programům
tisknoucích básníků

úplně postačí jednou se
přiřeknout a klidně si pak psát
třeba o kundě

***

tak tři hodiny po ránu zjišťuje
mé vědomí ztrátu paměti v
peřiňáku a celkový pocit
nedokonalého spalování a tak si
uvědomím
že jsem tedy asi přežil

nenadálým vyprázdněním
omývám včerejškem dnešek a pak
už jen odevzdaně rozjímám
kdy vlastně začíná a končí den

***

jak jsme jako kluci chytali
vrabce

nejdřív musíš chytit chrousta
pak navléknout režnou
nit do jehly a prošít
chroustovi
takovou tu tvrdou ocasní špičku
a zavázat
a roztočit chrousta pod javorem

chroust na niti letí
a když na něho číhá vrabec máš ho na
té niti

anebo přiběhne mamka a
dostaneš pár facek

***

něco jsem si vysnil
a oběma nám to vnutil

jenom jsem neměl tušit co skrývá za
oknem stín dvou siluet

rychlost tmy byla větší než
rychlost světla

***

ve stejné chvíli
kdy kdekoliv kdokoliv
nečte mé básně

v té chvíli sebemrskání
držím balanc jestli není
lepší nedělat nic než dělat
nic

***

jednou za čas se
utíkám
překračuji hranici a
porušuji ukolébané příměří
zakázaného sebepozorování jako
jediný
co může tam dovnitř a zase
zpět

až jednou ztratím tvé
chlupaté klubíčko
a ptáci sezobou drobečky už se taky
nemusím vrátit

***

je mi líto
že už mi nevoláš každý den že už se
nesměješ mým hloupým vtipům
a že mi už nedáváš ruku do klína když
zhasnou v kině
i když vím
že to tak musí být

v rajské zahradě
zrála jabka už tenkrát nahnilá

je mi to líto
ale na vánoce
na vánoce bývá smutek ještě větší než
?aška rumu

***

připadá mi legrační
jak jsem si pletl milenky nikdy
jsem dobře nevěděl která má danu
která bere pilulky
která nechce prsty do řiti která
(ne)polyká
která . . .

ale jedna měla píču jakdyby jí ze
zadku visela chlupatá šrajto?e

jenže
když jsem se pak probouzel do
tmy chtěl jsem
abys to byla ty

enom esli ty jsi nečet moc
Bukowského

***

co už tu bylo takových smutků stejně
si každý vybaví ten svůj a když už jo
žádný není
tak se dá vrtat právě v tom

včera jem nad tím textem trpěl asi si
najdu nevěstu
anebo si ho vyhoním

***

myslel jsem
že horší už to nemůže být ale je to
ještě horší
když říkám svoboda
a myslím samota

***

už si pomalu zvykáme zase si na
něco zvykat ale daleko horší je
když ztrácíme něco co jsme ještě
neměli

***

jen aby to nebyla
láska pro milování
když jenom
chomáček měděných vlasů v
hřebenu
je jediné
co mi po tobě zbylo

nevím co uděláš když
ted´ sám bojácně postrkuji
to zlomyslné zvíře osud

***

o většině
mých důležitých věcech rozhodovali jiní
a tak to asi bude i s tou
poslední

to s čím počítám nejspíš
pozbude cenu ale zvedne vůbec
někdo hlas
třeba i ve zlém?

zaskočen ztrátou paměti nemusím
zapomínat
ale zradou podvědomí se mi
vybavuješ
zase jen ty vzpomeneš

mě?

***

kdysi jsem říkal na celý
život
teď cosmesi tosmesi zase chceš
zkusit
se mnou žít
ale hlava ve smíchu srdce v
slzách pořád ještě chci víc než
jen to

***

vždycky jsem chtěl vědět za co ses
modlila tenkrát k Jezulátku
že jsi až musela přivřít oči

pod pohrůžkou promarnění mi to
nesmíš prozradit

ale jak na to nemyslet když na to
myslím

***

jednou mě nechali hlídat
děcka
když už jsem nevěděl co s nima zadal
jsem hru
země město zvíře věc atd.

vše běželo v poklidu až
najednou
nikdo nevěděl zvíře na Z

měl jsem oblečené černobílé
pruhované triko říkám
podívejte co mám na sobě

jó
všichni napsali zebra
jen Románek napsal

TRIKO
a dneska je z něho doktor

***

pyšný žebrák prázdnou
tornu nosí

včera jsem chtěl být nevěrný své
milence se svou manželkou ale nedala
mi

přísahám
že jsem to napsal dřív než
Rejžek

***

Josef a Marie
na starém Tyršáku byli naše
Svatá dvojice
Trojici doplňovala paní Milerová

jednou si Jan Kristian stěžoval že to
pivo nějak smrdí rumem napsala mu
na lístek čárku malý rum
svoji lenost vždy zalhala tlačenka
něni
ale dyť ju tam vidim tak něni
chleba

jo Milerka
na rozdíl od Ježíše to s
náma uměla

končime
zavirame

***

s Michalem Kořínkem jsme
prožili
dobu květin
v sedmdesátých letech

takové ty naše
s kytarou ?étnou a somradlem
stopem kamkoliv
všude byli podobní

byli jsme leckde
ale na tu bájnou Náměšť jsme
nedojeli
rozprášili nás jako zajíce

po třiceti letech
kdy už skoro nemohl
jsme ho ještě vezli s divadlem na
poslední Pobřežní hlídku zpátky
autobusem
už musel ležet na zadním sedadle držel
jsem ho na klíně
jako Old Shatterhand Vinnetoua

***

a jak je vlastně
ta včelí královna velká? ptá se
Ayala
Simonou přezvaný na Tralala

asi tak
řekl Semion
a roztáhl ruce jak rybář

u čtvrtého piva
na starém Tyršáku

***

1973
Vsetín letní kino
a naše první pořádná kapela i když
jen maďarská Lokomotiv GT

sedíme v trávě úplně
vzadu

slunce zapadá do jabčáků a
konečně přicházejí Gábor a
Tamás a ostatní zvedám nad
hlavu kytaru a naboso a bez
trika letím jim naproti
středem lavic a lidí a za
mnou jako vlna
všichni vstávají a řvou
a do toho basa a bicí a kytara

zpátky vzadu
jsem si sedl stranou a brečel
nad něčím co nemá jméno

***

Jan Kristian
náš nejstarší kumpán na Tyršáku toužil
po triku s Che Guevarou které se
tenkrát prodávalo
mají i větší?
natáhne se to?
ptá se Jeníka Trvaly zvaného El
Segundo
Jeník se poškrabe na bradě mrkne na
Kristianovo panděro a říká
Jo, ale ne do nemožnosti

***

v Bratislavě v noci kdesi na
Petržalce
leželi tři v manželské posteli Natália
mezi náma
Jarušku
to nemá cenu říkala mým
rukám

tak dobře
ale jestli na mě v noci šahneš tak ti tu
pazouru urazím

a byl jsem zase vítěz?

***

připomínáš mi časy kdy
mi tolik věcí ještě nebylo
dopřáno a za pár hubiček
a šáhnutí na holou kozu bych
prodal rodiče

budou ti dva roky
a když se pobaveně dívám na
podělané štrample děsí mě
přebíhání let
a nemohoucnost ovlivnit oddálit
chvíli
kdy nás budeš ochotna prodat aby si
na tebe
někdo šáhnul

***

jedeme na lodě lodě na
autě
do Žďáru daleko od rána
prší

kouříme
já piju vlažný rum
(to je nejlepší na žízeň říkala
teta)
František
v termosce kávu potřásá
knírem
otvírám novou ?ašku a říkám Doktore
když mi dáš napít kafe tak se
ještě napiju rumu chceš?

***

Sedíme na starém Tyršu
a Semion mluví cosi o Plasticích
a že nám to pak doma pustí
a když dědci nastražili uši své práskl
krýglem do stolu
a zařval do jejich naslouchátek Ta

ale měla tu píču!

Churchillovi vypadl z huby doutník

ale Fajná baba bydlela na Sladkého 4 hned
jsme tu ulici přejmenovali na Sladké Kozy
Čtyrky
dodnes se mi to plete
místo Sladkého říkám Kozinova Kde

ty kozy jsou?

***

náš
Opavský Siostrzonek pravý
levicový intoš latentní
pragmatik
kníže zapomenuté paměti města

žije
z kůží
a ?aksen
a vnitřností života
a teorie nepostižitelnosti relativity

lisuje obrazy myšlenek
a mačká slova v myšlenky

rutině a depresi se
brání potulkou
slivovicí
a milenkami

nakonec zůstane sám ale
bolet to bude všechny

***

když byl Honza Horák malý tak
byl Horáček
a jeho Pažouti byli Dostál a Stejskal
z jeho rodiny vylétli do světa jako ptáčata nejen
všechny děti
ale i rodiče
a hnízdo plné hovínek zůstalo
prázdné
a tak začal být nesmiřitelný i
fanfarónský v odsudcích i
chvále
- nikdo nebyl lepší než já -
v životopisu sběrné surreálie a
zájmová činnost musicboxman

programově kladný prostor drží
ve svých dlaních
ale škvírami mezi prsty občas
něco uteče

ošoupané toulavé boty už
visí na hřebíku
ale i když leží na hnoji a
dělá mrtvého
má jedno oko pootevřené a
číhá na supa

ale já mu dlužím mu tolik že
budu splácet i po smrti

***

a dokonce jsme byli i zakázaní!
poprvé Děsně Fajn nesměli hrát na
jakémsi fesťáku
v kraji nám nejbližším v
Krnově
tak jsme zahráli v předsálí na lavičkách
a lidi se smáli
a mezi nima František co
učil Dorotku
ať ve školce říká
že taťka píchá bravky Lenka
jenom mračila
no a pak přišel na opledy
na zkoušku před vystoupením v
ruce klarinet
a ať prý fouknu do toho heligonu
klapky nefungovaly
tak jsem dělal jen pu p pu p
a Franta řekl dobrý a šli jsme na plac Škoda
lásky a Žežuličko, kde jsi byla? Mladý svět
Veselý hodnotil kladně vyhráli jsme diplom
bodejť ne
když jsme ho nechali
na stravu a lože u Tanguy

***

cesta nočním autem
z koncertu Děsně Fajn
v Českobudějovickém divadle

domů
do Kateřinek

řidič střízlivý ospalý velitel vozu
ospalý ožralý

únor, sníh, mráz, úplněk a
najednou na poli
dva boxující se zajíci dodnes mi to

nikdo nevěří

a že v příkopu ležela srna a dívala
se na ně
už raději ani neříkám

***

Šíza se ještě občas mihne městem na
svém velocipédu
a se svraštělou tváří
a obrovským červeným nosem nosí
rum a vzpomínky a naději do
poštovních schránek
těm
co to ještě potřebují

už se zařadil do kategorie opavských
Lojzek a Křemilů ale hovna jako
kukuřičné klasy
už padají z jeho zasraných kalhot

promiň Šízo
chtěl‘s to slyšet

***

joj
Vašek Koubek
ztělesnění všeho
o čem jsem kdy snil
svobodný a odvážný a nezadaný v
celém svém bytí
a najednou byl tady s náma v Opavě
pracovně v loutkáči
volně s Děsně Fajn bydlel u
malíře Chládka
magora fyzicky i Duševně toto že je
rybník?
a proč je tak křivý? protože do něj
?čí vítr takže buď je rybník hrbatý
nebo vítr děravý
a byl 17. listopad´89
a naše spanilé jízdy do Sudetovesnic vysvětlovat
místním kozomrdům
co se to vlastně děje a
zahrát
za cesťák a borovičku pálenku průtahovou nohy ruce
uši i nosy
nám mrzly v netopící škodovce ale
Vašek říká
teď
teď musíme vydělat prachy
a pak si budeme dělat co chceme Děsně Fajn
mlčeli
hřeben sametového větru měl
vylámané zuby

***

tři utopené rumy v Božím koutku jeden
je můj
druhý Honzy
a třetí Nohavicův

když si řekneš
jedenáctkrát zasebou Nohavicův tak
jsi tam
kde tenkrát my
ale vzali jsme to ještě kolem Muzea přes
Tyršák
až po První koštování v Olomouci a
pobryndané
ubrusy a tepichy a rozumy a měli
jsme jasno o světě životě i sobě
samých
akorát už si to nepamatujeme

jo
dokud nám platil byli
jsme mu dobří

***

už začali hrát
ale ještě nejsem v klidu zpočátku
vše probublává nádobou mého
těla
a pak hned do plných už ve
studni
teplé tepavé tekutiny
pocit spánkové polotuhosti
neradostný úsměv
a smutek broukání jako
onanie sólisty ale konec to ještě
není
současnost pokouší spojení předku se
spodkem
ale dál je rozhodnuto jinak s pocitem
přímo fyzickým
se obroučky muziky zařezávají s
klouzáním po jazzovém potu a dál už to
není o lásce přestože tam pořád je
řemeslo obhajoby ničí a
zároveň tvoří
a houpání nohou mě může prozradit
protože co pochází odjinud cítím už jako
vlastní

zní to troufale ale je to
oslava

***

jedeme vlakem na Folkovou Telč a v
kupé s námi sedí dvě baby
a jedna z Hodonína a druhá z Třebíče Franta
radši dělal že spí
neříkej to!

a pak po hraní přistihli
jsme s Jirkou nějakou
folkařku
s korálkama a plandavou sukní
jak čapěla u jezírka a sledovala pulce přiskočil
jsem k ní zezadu
a když jsem je sevřel v dlaních řekl
jsem
kdo je?
nevěděla
a pak jsme natrhali planá jablčata položili na
šátek
a napsali ceduli
2 jabka za 1 pusu s makem holky
nevěděly
že mak je máknutí na kozu

vy mladí se tež všeckemu enem smijete říkala
Františkova babička

***

u toho už asi zůstanu obava z
neúspěchu činí mne skromným
z nouze ctnost pro trému
raději anonymní odmítám
veřejnost a budouctnost světa
přenechávám jiným

zůstane iluze
že kyvadlo se vrátí než se kruh
uzavře

***

už jsem byl smířený
že na lásku budu jen vzpomínat z
nouze jsem dělal program
a samotu jsem nazýval svobodou

a pak jsi přišla do mého pokoje ty a
nebylo tam než
co jsem ztratil
co jsem zapomněl co mi
bylo zcizeno
ale co pořád tajně chci

jsme teď na tom tak že
nepotřebujeme nic než sebe

miluješ mě miluji
tě

nevím jak dlouho to přetrvá ale teď
jsem šťastný

Bůh se směje a kroutí hlavou a
Ďábel přerovnává smlouvy

***

jsme tak blízko u sebe
až se mi tají dech
a krev mého vědomí se kamsi
přemisťuje

krademe si své nádechy a sliny
a rveme ze sebe
zbytky oblečení

ale ve chvíli
kdy praporečník zvedá zástavu a
vojsko vyráží do útoku náhodným
výstřelem zbloudilou kulkou
je zabit velitel a nastává chaos

ještěže máme šikovné
ruce a jazyk český

***

držím balanc
na palubě opilého korábu jednou rukou
se držím kormidla ve druhé ?ašku rumu

myslím na tebe a sleduji
obzor
kde si hvězdy koupají v moři svoje
prdelky

nemám už žádnou harpunu ale jako
poslední
Achabův plavčík vyhlížím
bílou velrybu

***

když se probudím ráno sám a jen
důlek v polštáři
a vůně ve tvé peřině mi tě
připomínají pak pyjový
balón
je volně do prostoru trčen a
touha je stejná
jako příslib první noci kdy
bělost semene
vystříkne do zvířených prostěradel a
milenka vykřikne o slitování

Ginsberg se otáčí na druhý bok

i když se probudím ráno sám vím
že nikdy
mi nebylo tak dobře jako
včera dnes
a zítra?

***

bydlím na Jasmínové 11 to si
zapamatuješ mám prsa
jedničky
a to je dohromady 11
řekla mi moje milá
když jsem k ní šel ponejprv

11 je lehké
ale kolem dokola je to samá Šípková
Tulipánová
Leknínová
Kara?átová
Šeříková
a kdovíjaká

ale když jsem jí pak dal pusu s
makem
a když jsem si přivoněl
už jsem věděl že nezabloudím

moje Jasmínové kozičky
1+1=11

***

mít dítě
je ta nejlepší věc na světě a mít psa
je hned za tím ten náš dostal jméno
Moja
i Nohavica jí to tenkrát záviděl na jeho
jezevčici
už zbylo jen jméno Tina

když jsme si Mojku osvojili nikdo
nemyslel na to
že člověk nemá přežít své dítě a po
patnácti letech
stojí nad námi doktor s injekcí

míchám slzy s rumem a pak ji
vezu
do konvalinkového háje pod
divokou višeň
a než odnesu lopatu a láhev nechávám
na místě
kámen obojek známku a 15 let
života

Burian kdesi napsal člověka už ne
ještě tak pejska
ale já vím
že psa už ne ještě tak člověka
a nejlépe samičku

***

podal jsem oznámení
do inzerce v místním tisku

kdo mi ukradl kolo
světlemodré LaPierre je svině
a nenávidím ho neotiskli mi to

Radek Pastrňák napsal

vím, že kradou aji bílí
ale zrovna v tuto chvíli
to bílí nebyli

***

jak může vypadat štěstí holky vaří
já si čtu noviny
tříletý vnouček pobíhá mezi námi a
hračkami

a pak jen na chvíli na 10 vteřin
mi položí hlavu do klína a zase běží
k vláčku

nic lepšího není

***

1923 - 2023
je to už 100 let
co se narodil můj otec vzpomínám
na jeho vyprávění jak sotva
dvacetiletý
byl jako občan Sudet povolán do
Wehrmachtu
a vyškolen a vycvičen na
řidiče tanku Tiger
a na jeho putování přes půl světa až k
Stalingradu a zase zpět
a pak až někde u Náchoda jeho
Tiger škytl naposled

a tak se vrátil pěšky do Oldřišova a pak
si našel mamku
a byl přeškolen na T32 a zažil
10 prezidentů a vychoval 3
děti
a zažil 5 vnoučat a 7 pravnoučat a
přežil svou Terezii
a pak odešel za ní

je to dost? je to málo? kdo to má?

***

v předvečer nových
předsevzetí vnímám svou
vizáž ležérní přetvářky
úlevně opomíjím hodnocení výstrahy
přezírám
a opět se upisuji svědomí stejnými
sliby jako loni
i slova jsou skoro táž

obratně maskuji pasti ve
kterých skonávám

KOBYLKA ZELENÁ

text písně pro Děsně Fajn

Ležím si v trávě
ruce za hlavou
v hlavě mám právě
notu skákavou
kobylka zelená v ní je
skáče mi do melodie

Zelená tráva
modrý letní den
to se mi stává
jednou obtýden
kobylka zelená a co víc
víc už nic
to jsou ted´ všechny mé starosti…

KONÍČEK

text písně pro Děsně Fajn

Vzpomínal jsem si na koníčka svýho
to kalné a zapšklé ráno
jak věrně slézaly mu všechny drápky
a já si šetřil na kolo

Zvíře mezi kozou a kojotem
oko mělo jenom jedno
vypelichanou kožku pod ocasem
a vjó a vjó a vjó a vjó

Koníčku houpavý
houpavý koníčku

Kůň můj houpavý bok má polepený
dobře to ale dopadlo
chytila si ho Balcarova tlupa
zvolili si ho Družinou....
a visí jim tam

Koníčku můj černý jak hnědé uhlí
jak jsi jen mohl dopustit
že láska upřímná též dá se zradit
ale né naopak

Koníčku houpavý
houpavý koníčku
koníčku houpavý
dostal jsi pěknou smyčku

KRYSAŘÍK

text písně pro Děsně Fajn

Vždycky rád se sázím s každým
kdo se jenom vsadit chce
musím si být ale jistý
kdo ten litr vyhraje.

Posledně mi nevěřili
že krysařík rasa je
takový pes že prý není
není není není.

ref:
To prý ani nebývá
že krysařík rasa je
to prý ani nebývá
Krysařík Pražskej.

Jedna věc mě ale trápí
to mi nikdo neřekne
krysařík zda chytal krysy
anebo naopak.

Tu sázku jsem ale vyhrál
diky krysaříku můj
nevím sice jak vypadáš
ale tomu rumu to je jedno.

ref:
To prý ani nebývá . . .

PŘEDĚLÁVKA NOHAVICOVY AMERIKY

text písně pro Děsně Fajn

Mezi dvěma kostelama
stojí Frýdek-Místek
poslala mně moje milá
do Opavy lístek

Na tom lístku stálo
enem tolik málo
že jí srdce tam ve Frýdku
žalem popukalo

Dva měsíce čekala sem
eště měsíc počkám
esli pro mně nepřijedeš
hodim piču kočkám

Dva měsíce počkám
dva měsíce počkám
esli pro mně nepřijedeš
hodim piču kočkám

Vyletěly divé husy
hore nad Radhoštěm
posilám ti pozdravení
po nebeské poště

Posilám ti psaní
přes nebeské moře
že by srdce letět chtělo
ale však nemože