literární časopis založený v roce 1964

Michael Třeštík

Jolaně

Nevím proč, ale říkám jí Jolana.
Je to bronzová panna
ze zábradlí našeho schodiště
a vždycky, když jdu nahoru,
pohladím ji po prsou.
Mívá skloněnou hlavu
a cudně přivřené kovové oči.
Z té intimnosti je vidět,
že jsme dobrými přáteli.
Tykáme si,
víme o sobě všechno,
nic si nezatajujeme.
Kdysi jsem přemýšlel,
jestli mě i ona jednou opustí,
ale že by u nás v domě vyměňovali zábradlí?
Ten nesmysl mi dává jistotu.
Ona ví, že já se taky neodstěhuju
a tak se s Jolanou máme rádi.

(publikováno v prvním čísle Divokého vína, 1964)

Zralé ženy

Ženy jsou bezpochyby to nejdokonalejší a nejkrásnější, co se přírodě povedlo. Mně osobně se ještě líbí třeba i Velký kaňon Colorada, ale to se skoro nedá srovnávat, protože Velký kaňon například není vůbec komunikativní, nevejde se do žádné vinárny a není schopen biologické reprodukce. Ženy jsou rozhodně mnohem šikovnější.

Aby se ale lidstvo necítilo trapně, zvyklo si, že když se něco moc vyvede, tak se to aspoň trochu pomluví. Proto se říká, že krásné ženy jsou hloupé. Je to typický intelektálně folklorní nesmysl. Nedovedu si představit, jak by to mohlo zpětnovazebně fungovat, jak by krása mohla zpětně vyvolávat hloupost. Zato vím docela bezpečně, jak to funguje opačně, jak hloupost vyvolává ošklivost. Vše, co se týká hloupé ženy, je neodolatelně posvěceno její pitomostí. Výraz tváře, linka obočí, nakrčení rtů… Pitomá žena i sedí jinak než sedí chytrá žena. Jinak se i směje, jinak drží příbor, jinak otáčí hlavu, jinak se hrabe v kabelce. Bůh ví, jak je to možné, ale pitomá žena má i pitomou klíčenku a nějakou divnou zdravotní pojišťovnu.

Zatímco chytrá žena není krásná vždycky, pitomá žena není krásná nikdy. Jenže, jak víme, finta je ještě v něčem úplně jiném. Aby žena měla smysl, nemusí být krásná a nemusí být dokonce ani nijak zvlášť chytrá. Musí ale mít něco důležitějšího. Musí mít vervu život nepromarnit blbostma, neprostýskat, neprozávidět a nepropřemítat sama o sobě. Musí jí o něco jít. Musí o něco usilovat, musí být něčím zaujatá. Žena, které o nic podstatného nejde, může být sebekrásnější a sebechytřejší a přesto je to jenom nudný a otravný puchejř, dobrý tak leda na zkažení večera, dovolené nebo života.

Ovšem ještě větší nesmysl je, že čím je žena mladší, tím je lepší. Mládí ženy je komodita tak prchavá, že se do ní rozumnému muži vůbec nevyplatí investovat ani úsilí ani prostředky. Mladá žena člověku buď uteče s někým jiným, nebo přestane být mladá. Jiná varianta prostě není. Zato zralost ženy, to je hodnota dlouhodobá, hodnota předvídatelného vývoje. Zralá žena je zralou ženou dlouho. A krásně. Zachytit vyzývavý pohled zralé ženy, to je to nejvíc vzrušující, co muž může zažít. Pohled ženy, která má s kým srovnávat a není to jenom nějaký Bořek nebo Sagvan z časopisu. Pohled ženy, která ví, co chce, která se nenechá okouzlit pitomostmi, protože ty už má všechny dávno za sebou. Vyzývavý pohled zralé ženy, to není třpitivá bižuterie nějaké dvacítky, to je plných čtyřiadvacet karátů.

Jsem charakterní muž a mám tedy natolik vysokou mravní integritu, že mě cizí ženy nezajímají a ty krásné už vůbec ne. Kdybych však tu integirtu neměl a ženy mě zajímaly, zajímal bych se rozhodně jenom o zralé ženy. Řečeno s Františkem Halasem

ty oči zralých žen
ty ruce zralých žen
ty vlasy zralých žen
ty klíny zralých žen
ty tváře zralých žen
ó krásná odpoledne nedělní
v náručí zralých žen

Optimismus

Jsou lidé, kteří se z rekreační tůry vrátí s omrzlinami, protože to počasí se prostě nezlepšilo. Jsou lidé, kteří se rozhodnou v malé džunce přeplout oceán a pak už je nikdy nikdo nevidí, jsou lidé, kteří leta usilovně píší román, aby se pak dočetli, že je to trapný blábol, jsou lidé, které okradou a poté opustí dvě dcery, jež si k sobě kdysi vzali z dětského domova a adoptovali. Jsou lidé, kteří stráví celou dovolenou na úpatí Himalájí s bolestivým průjmem a domů se vrátí vysílení bez jediného hezkého zážitku a jsou lidé, kteří založí firmu, přijdou o celoživotní úspory a zkrachují. To jsou lidé většinou těžkých, ale krásných, silných a hlavně naplněných osudů. To jsou optimisté.

Pesimista nevyleze z baráku, protože by mohl zmoknout, nezaloží firmu, protože by nejspíš prodělal a neadoptuje děti, protože to opravdu většinou špatně končí.

Pesimista skutečně podstatný osud nikdy neprožije, protože ho neunese, protože se mu radši vyhne nebo ho aspoň nenaplní. Když už to nejde jinak, pesimista se težkého osudu alespoň nedožije, protože to vzdá předem.

Optimismus je druhová vzpoura proti pravděpodobnosti, proti statistice, proti entropii. Optimismus je evoluční biologická síla, díky níž vzniká většina nepříjemností a malérů, ale i nové nepravděpodobné věci. Například vakcína proti vzteklině, katedrála v Remeši, písmo, pěstní klín, dvakrát esovitě prohnutá páteř, obratlovci, bílkoviny a podobně.

(současná tvorba)